Uměl všechno a aspoň v mých očích byl velikým. Moc nevyrostl. Vyučil se tkalcem, čím taky, když se narodil v Liberci. Doma se mluvilo, jak jinak, než německy a s druhou půlkou mišpoche česky. Když mu bylo třináct měl bar micva v synagoze. Kde jinde, než v Liberci. Dnes na tom samém místě stojí synagoga nová. Táto, to bys koukal a vlastním očím nevěřil.
Když Němci sirkami a benzínem zničili tu starou, zůstala po ní jen rovná plocha. Tety, strýcové a bratranci, co do ní chodili skončili v Osvětimi, odkud se už nevrátili. Tatínek přežil a jeho bratři taky. A Němcům pěkně zatopili v Tobruku, v Monte Casinu, v Rusku, u Dankerque...
Po válce už táta netkalcoval. Mám doma jeho fotku, co visela na desce cti Největších soustružníků Totexu Chrastava nalepenou na prkénku. Stojí tam u soustruhu v módní radiovce s anténkou, co trčí vzhůru, ale zapomněl, že když si sundal soustružnické brýle k focení, že si je zase musí fofrem zpátky nasadit. A protože si na to v euforii nad fotkami nevzpomněl, už za půl hodiny ho vezla sanitka do liberecké nemocnice na oční. Ocelová špona se mu zasekla do oka a vyndat ji museli silným magnetem v nemocnici.
Totex Chrastava to byl v životopisu táty pojem. Se zpěvem španělských písniček tam zavítali i Kučerovci. Do práce táta jezdil střídavě podle počasí... Na kole, vlakem, na motorce. Dalo se jít i pěšky z Machnína do Chrastavy, dobré čtyři kilometry. Po výkonu trestu z let padesátých tam začal jako soustružník a po žebříčku stoupal výš a výš. To už byl mistr elektrikářské a nádvorní party a taky topičů v kotelně. Stará kotelna i s vysokým komínem stála původně pod tratí.Z vlaku bylo vidět na lopaty a na haldy uhlí.
Tehdy byly pátky bezmasými dny v celé republice. Všude se mělo vařit pouze ze zeleniny. Žádné maso, kterého bylo v padesátých letech v Čechách tak málo. Závodní kuchyně vařily opravdu jen luštěniny s vajíčkem, (to bylo veselo), buchtičky se šodó, nudle s mákem či zemlbábu a zeleninové polévky. To tátovi zas tak nevadilo, protože byl vegetarián a pořádný eintopf, což byla věda, uměl uvařit jen on sám tak, aby v něm lžíce stála.
Ovšem ten zákaz masa v pátek nerespektovala kotelnická parta a každý ten bezmasý den pekla, smažila a vařila nějakého pejska. Vůně z pečeného masa se táhla Chrastavou po celém městě, ulicemi, zahradami, až po národní výbor. Tam si rovněž utírali sliny z brady a smažit, vařit a dusit psa jim zakázali. Totexačtí kotelníci, muži od lopaty a od rány se jim hlučně vysmáli a táta v tom lítal s nimi. Ještě, že mu uvěřili, že je vegan, ale i tak mu to spočítali. Neuměl pracující vést, přesvědčit, aby ukončili psí zabijačky a hody, na které chodili rádi i místní potentáti, kteří pozvání nikdy neodmítli.
Svět se nezbořil. Táta přešel do podniku Zelenina Terezín a prodával zelí, kedlubny a květák a byl opět mezi svými.
Žádné komentáře:
Okomentovat