A
je to tady! Už to ruplo! Pamatujete se jistě, vy staří pamětníci. Dočkali se
ti, co doufali, a tak, po letech, lze jen říci, že co muselo přijít, přišlo.
Každý byl obětí, téměř každý si zadal sám, nebo alespoň někdo z rodiny. Proto
tu nemohla být občanská válka. Strýček by šel po bratru, nebo po synovi. Každý
si smočil, každý si zanadával a k tomu platil příspěvky spoustě organizací
Národní fronty, z nichž každá mu byla zdrojem zajímavé výhody.
A
tak, když mi nedávno došla informace, stejně jako řadě z vás, že tenhle režim
končí, respektive jeho zkorumpovaná vláda, věděl jsem, že lidem opět došla
trpělivost. Jako tehdy i dnes, kudy člověk chodí, tak slyší: Kdybych věděl, jak
to skončí, klíči bych nezvonil.
Opět
je čas zazvonit. Jsme nepoučitelní. Dostal jsem zprávu mailem, jak jinak, že
tohle všechno, tenhle marast, že skončí letos 3. března, a že i policajti
půjdou s námi. Že se má, jako tehdy, vyjít do ulic a hlasitě se dožadovat toho,
co chtěli lidé už před dvaceti třemi lety: svobodu volby a změnu těch, kteří
vládnou a podvádějí. Nové uspořádání věcí spotřeby tak, aby z politiky odešli
lháři a loupežníci (a že jich je na všech úrovních).
Nepamatuji
se na padesátá léta, ale vím, že lidé tehdy věřili, že se mnohé změní a byli
podvedeni. V sedmdesátých letech zase lidé houfně převlékali kabáty a do „nové doby“
se už rodily tzv. Husákovy děti po desetitisících. Děti ekonomické prosperity Husákova
režimu… I tento režim padl.
Před
námi byla perspektiva vyjádřená úžasnou myšlenkou: Nebudeme jako oni. Než se
rok s rokem sešel, byly tu aféry, skandály a miliardové podvody. Tunely vedoucí
až někam za Kamčatku. Pak přišla nezaměstnanost a likvidace národního
hospodářství – bourání a zavírání českých továren…
Není
třeba vyjmenovávat všechny podvody třeba ve městě Liberci. Lidé přestali věřit
a pochopili, že ani demokratické volby nemohou změnit sílu koalice Každý s každým
a společně proti všem, a že se tedy musí vrátit doba defenestrací a shromáždění
před okny radnic.
Proto
jsme, já i nesčetní další, obdrželi pozvánku do ulic na 3. března s výzvou
žádat nápravu věcí veřejných. Jsem na rozpacích, kdo tam přijde. Lidé se bojí o
práci. To není jako v roce 1989, kdy nikdo nevěděl, jaké to je být bez práce
nebo ji dlouhodobě hledat. Co když si to lidé rozmyslí a nepřijdou? Budou tam jen
důchodci? Vědí vůbec mladí, co přijde a jak to vypadá, když bohatí chtějí být
ještě bohatší? Žádný kapřík si sám rybníček nevypustí a dobře si ho ohlídá,
„ošéfuje“.
Bude
to v Česku i v Eurozóně letos jistě ještě hodně zajímavé, jen co se venku
trochu oteplí. Na lidi přijde čím dál větší nutkavá snaha se shromažďovat.
Nastane ten správný čas demonstrací a shromáždění, odkud je to jen skok na
radnici. Jo, milí zlatí, nebude to lehké. Dnes je všechno o penězích a těch je
málo na jedné straně barikády. A tak si, čerte, vyber, kam se postavit. Každý
se chce mít dobře, chce peníze, postavení… Bude to složité rozhodování. Nic
není zadarmo. Žijeme v kapitalismu, který jsme si vybrali, takže nenaříkejme.
Bude to zajímavé, až přijde jaro.
Vybereme si sami, zda na barikády nebo hurá na sluníčko…
Žádné komentáře:
Okomentovat