neděle 11. března 2012

Fenomén tajení



            Zatajit dech a počítat, kolik kdo vydrží – oblíbená hra adolescentů. Zatajit cokoli. Kdekoli. V Čechách oblíbená hra na četníky a na zloděje. Kde končí hra a začíná zločin? Myslím si, že s tím měli potíž již naši předkové.
            Vemte si husitské šiky, které Husa obdivovaly. Značná část z jejich složení  měnila náboženství a krále jako ponožky. Chyba! Ponožky, jak je známe dnes, tehdy nebyly. Doba pobělohorská, doba rakouského útlaku, Bible Kralická za trámem, dlouhatánská procesí k Panence Marii. Emigrace a zároveň nejlépe si žijící komunita v rámci monarchie.
            Domácí přisluhovači Hitlera a zahraniční odboj, bouřlivé ovace Pražskému jaru a Dubčekovi. O dva roky později se rodí Husákovy děti a ekonomika republiky je zcela bez dluhů.Má vyrovnaný rozpočet... Stále je co tajit. Bibli za trámem, příbuzné v emigraci, stříbrný poklad ukrytý za trámy soukromé provozovny, poslouchání zahraničního vysílání.
            Nás, děti padesátých let, postihlo snad všechno. Od rachitidy, mléko na lístky až po dostupnost všeho jako je zdravotní péče, chmelové a jiné brigády, pionýr a Svaz mládeže, letní tábory.
            Někdo tajil, že chodil do kostela, že mají doma tuzexové auto za „bóny“ od tetičky z Ameriky. Kdo chtěl tajil. Někteří museli. V Čechách otrnulo. Nikdo nechtěl zpátky padesátá léta. Jedni mlžili a druzí to věděli. Chytří mlčeli, studovali a čekali, až přijde jejich čas. Týpci jako Klaus, kam vítr, tam plášť, stážovali na Západě a čekali. Pak přišla revoluce a opět tu byl český fenomén – tajení. Zatajit členství v KSČ či v Lidových milicích. Nic nového v české kotlině, nic nového pod Ještědem ani pod sluncem.
            Dvacet let po revoluci už se běžně říká „zlatí komunisti“ a lidé nemohou přijít na jméno pravicovým stranám, které tají, co nakradly. Mocně soutěží s českou šlechtou, komunisty a kapitalisty.
            Tajit, tajit, zatajovat, milý doktore Plzáku, to je to, oč tu běží. Všechno, jak říkal onen moudrý Žid doktor Freund, končí a začíná v posteli. Tam začalo naše trápení narozením, tam skončí po dlouhém hledání. Takže, přátelé, hledejme! Hledejme až do pozdního věku, co vlastně utajit a co odhalit...

Žádné komentáře: