čtvrtek 17. května 2012

Alexandrovci a nejen o nich

Pokud bych měl soudit, kdo vyhraje příští volby, tak to sice nebude ruský armádní soubor, ale jeho příznivci. Ti dokonale naplnili libereckou sportovní arénu 14. 5. tohoto roku. A je téměř jisté, že dají své hlasy ve volebních urnách levici. Proč tak soudím? Z toho, co jsem viděl. Už dvě hodiny před zahájením koncertu se kolem sportovní haly tísnily davy příznivců; kdekdo se ptal na lístky. Bylo beznadějně vyprodáno. Poslouchal jsem, o čem se lidé baví. Není, co přikrášlovat. Ani upravovat. Bašta pravice Liberec se barví na rudo. Už nejen lidé hospodách a na ulici,ale i na zastávkách MHD, v čekárnách u doktora, v parcích, ti všichni zklamaní z polistopadového vývoje a svalování viny za vše špatné na komunisty, hledají, jak dát pravici a zbohatlíkům najevo, že se blíží konec rozkrádání republiky.

Alexandrovci začali revoluční písní z občanské války. Na projekčních plátnech obou stran jeviště běžela sekvence filmu „Čapájev“ , jak bílí dostávají na zadek od rudých. Kdo zná dějiny občanské války nejen podle Šolochova, ale i podle Babela, ví, že obě strany páchaly kruté válečné zločiny. O to víc i díky výuce dějepisu na našich školách překvapuje, jak mnozí stále drží palce rudým . Čapajevovi, Buďonnému a jeho První jízdní…

Bouřlivý potlesk. Co jiného bychom měli čekat od auditoria překvapivě složeného z půl na půl mladých a starých. Dalo by se říci, že na Alexandrovcích byly celé rodiny. Repertoár byl takříkajíc složen z písní a tanců od Šumavy k Tatrám, od Sachalinu po Řím. Své si odzpíval i host souboru, kterým byla Bára Basiková.

Největší úspěch měli zpěváci klasických, ruských, vojenských a budovatelských písní. Na ně obecenstvo reagovalo naprosto spontánně a je vidět, že značná část našich spoluobčanů si i přes dvacet let intenzivní protiruské masáže zachovala značné sympatie k zemi, která dala příklad ostatním, jak se vypořádat s prohnilým režimem. Žel s milionovými oběťmi na životech vlastních občanů, ale i tam, kam poslala své poradce. Takové jednání zahubilo naše bývalé spojenectví, ale ne vztah k cílům a myšlence sociální spravedlnosti.

V řadě našich lidí zůstal vztah k Rusku. Právě nadšené přijetí ruského vojenského souboru dokazuje, že řada lidí myšlenek spojenectví s Ruskem vidí reálněji než s jinými mocnostmi. Je samozřejmé, že z takového vývoje naší společnosti nebude mít radost pravice a stoupenci současné vlády. Ti budou hledat na všem kolem sebe chyby a poklesky z mládí a nepřiznají si, že právě jejich politika dovedla státní ekonomiku tam, kde nikdy za socialismu nebyla. Do obrovské zadluženosti nezaměstnanosti, kriminality a poklesu vzdělanosti národa. Změna bude muset přijít.

Máme demokracii a každý si může říkat co chce, ale chraň bůh aby to, co si kdo myslí, řekl nahlas o svém zaměstnavateli. Dostane výpověď a bude dlouho, dlouho nezaměstnaný. Na to jsem myslel, když jsem viděl ty tisíce lidí až freneticky tleskající sovětským – ruským vojenským písním. Chtějme – nechtějme, parodie na První máj ve Světlé pod Ještědem může někomu připadat směšná, ale nejsem si jist, že řeší realitu hořkého konce kapitalismu v Čechách a na Moravě. Poslední volby v Evropě dokazují, že tomu tak je. Alexandrovci se k tomu nachomýtli jako slepí k houslím. Lidem stačí málo, a hoří, jak dřevěné uhlí.

Žádné komentáře: