čtvrtek 17. května 2012

Co zaujme, když jen tak bloumáte obchodními centry Liberce a Jablonce

Čeho si rozhodně všimnete napoprvé je, že nikde nevidíte hodiny. Myslím ty velké nástěnné, které Vám připomínají, že máte spěchat, že čas je veličina, na kterou jsme krátcí, a která má hlavní slovo v našem pozemském bytí. Čas nás nemilosrdně posunuje někam pryč a stále dál. Tohle naše milé řetězce nechtějí. Chtějí, abyste zůstali co nejdéle a nakupovali. Proto tu nejsou hodiny. Občas se nad Vašimi hlavami ozve kód, kterému nerozumíme. Pak si připadám, že jsem součástí nějaké špionážní hry, kdy jsem omylem zaslechl, jak James Bond útočí a v patách mu běží krásná Mahulena z čerstvého masa a kostí.

Vzrůšo, to je oč tu běží. Něčím přilákat, odebrat lavičky, přidat nebo ubrat na teplotě, na vlhkosti, na hlasitosti doprovodné hudby. V polském Tesku to umí i s iluminací. Ubírají nebo přidávají světlo. Vzpomněl jsem si přitom na Křižíkovu fontánu v pražském parku kdysi Julia Fučíka v Holešovicích. Ovšem ta „šlape“ přes počítač. Tady se to dělá manuálně, podle návštěvnosti prodejny. Triků není nikdy dost. Žádný podvod, ale kde je sucho, je i žízeň. Syté barvy a správná fotka evokují hlad a nedostatek tekutin. Jinde Vám zabaví dítě, manžela, byť to bylo krátkými sukněmi či rozhalenkou na krku slečny s velkými perlami.

Moc a moc záleží na světle. To pak česká šunka vypadá, jak provensálská. Tam, kde jsou chytří, postaví občas za pult i VIP pána či dámu, a lidé se tlačí na jeho stranu prodeje salámu a buřtů. Hodí se občas i zapomenutý zpěvák, sportovec, politik, herec. A hle, je z něho dealer papinových hrnců, prádla, nového typu nezničitelných preservativů. Mám za to, že to zdaleka není všechno, s čím vším se setkáváme v těchto centrech. Tuším, že už příště bude doktor Pirkl tváří pudinku nebo trvanlivého salámu, Ing. Drábová tváří pytlíku čehosi, po čem má kočka dlouhé stáří, kardinál Vlk a Duka na ananas s chutí Boží.

Co všechno umí fotograf a počítač s pěknou myší! Nakupovat se musí. Už ne do síťovky, ale do vozíků stále větších a větších. Je to v těch megaobchoďácích opravdu o něco levnější, než na ulici, nebo ve vesnici. Tam je to jen o slušných Vietnamcích a cenách, které těm velkým nekonkurují.

Táta mi vyprávěl, že před válkou, stála hned na kraji Kryštofova údolí hospoda. Její prosperita byla postavena na malé zoologické zahradě. A hle! Jde to i dnes. Albert dnes stojí na mamutovi, Plaza na dinosaurech a na čem si asi postaví své jméno Billa? Na žralokovi? Bůh suď, ve hře jsou ještě Klausovi, Stodolovi, heparinový král a další výtečníci, vítěz Velké pardubické, majitel silné motorky, nebo krasavice, co chodí po školách s testem, že je HIV pozitivní.

Jak vidíte sami a uvidíte i příště, meze se nekladou nikomu. To spíš řetězce si budou mezi sebou vyřizovat účty. Řetězcům a nákupním centrům nastávají krušné časy. V boji o zákazníka zvítězí jen ti největší kreativní dravci. A bude to zajímavá podívaná. O tom jsem přesvědčen.

Žádné komentáře: