středa 6. června 2012

Adresát Jan Hus, kazatel od Betlémské kaple v Praze



Píši Vám, pane děkane, a zdravím do Prahy. Dnes je to hlavního města od nás z Liberce, co bys kamenem dohodil. Dopis děkanu Artiského fakulty Karlovy univerzity před 610 lety mohl psát prakticky předek každého z nás. Co bych mu napsal já? Asi, že mi Sasíci, Vlaši, Uhři, Leši, už lezou na nervy, a že až bude šéfovat celé universitě, ať je vypráská z vedení, ať běží kam chtějí, ať si postaví nové Vysoké učení třeba v Lipsku. Psal bych, že nejvíc vděku od Pražanů, ale i od nás, venkovských, sklízí za to, co káže v Betlémské kapli. A že mám takové tušení, že právě tohle mu opozice nikdy neodpustí.
Cítím v kostech, že Betlémka je setkání s osudem, stran budoucnosti osudové. Ona byla tím českým Hyde parkem, kde se lámal chleba ve věci věrnosti, ve víře a církevní nápravě, mistře Jane. Byl jsi mnohým, hlavně doma, trnem, osinou v jisté části těla. Měli tě rádi, souhlasili, ale vždy se našel nějaký z těch našich předků, který ti záviděl. Když tu dnes nikdo z nich už není, dovol mi jednu soukromou otázku. Jsi celebrita, VIP velké Prahy, od Prahy na sever, východ, západ. Všude se o Tobě ví a lidé leccos povídají, kam až to necháš dojít. Jsi ambiciózní, asertivní, teď už i kněz. Pověz, jak vysoko, jak daleko, chceš tu svoji při s vysokým klérem vést?
Znám budoucnost a mám o Tebe, Jene, strach. Obavy z cest k Bodamskému jezeru, z průvodních listů, z přátel, kteří ve finále stojí na opačné strany barikády, hranice….
Pokud mi chceš odpovědět, zkus to stihnout do července roku 1415, mám k tomu své osobní důvody. Však je nakonec budeš mít taky. Co bys řekl tomu, že budeš ikonou lidového hnutí, povstání, ale i nové víry? Sice se to všechno něčím podmiňuji, ale nebudu Ti psát nic z budoucnosti. Jenom se zeptám, jak citlivý jsi na popáleniny. Vlastně už jednou jsem se hloupě ptal, tak na tohle zapomeň a piš, dokud je čas.
Píši Tobě, pane děkane. Rád bych věděl, co ženy? To by se Tě dnes zeptal při vstupním pohovoru každý personalista, i psycholog z nejpovolanějších doktor Freud. To byl sice Žid, ale s těmi jste spor neměl. To spíš vlastní si, jak se říká, polínkem přisadili.  Takže to shrňme. Dej si, Mistře, pozor na  infikovaná klíšťata až budeš mluvit s lidmi na kopcích a na zmijí rozeklané jazyky přátel.
Co jsem napsal, a co napsali jiní, dokonáno jest. Dějiny jsou napsány a nakonec se jen sluší poděkovat, za věrnost danému slovu, za příklad, jak se chovat, za víru danou slibu a za věrnost lidu a za vše, co lze dnes jen těžko pojmenovat.                                    

Žádné komentáře: