sobota 7. července 2012

Dámy a pánové, je tu inzerce



Žádný nevyžádaný spam, televizní reklama, či půjčka, ale pouze Maršnerova filatelistická čokoláda nejlepší jakosti. Každý balíček obsahuje 1 – 2 vzácné známky poštovní, k dostání u každého kupce a cukráře. Pro odrostlejší tu máme ,,ochranu nejjistější“ pro pány a dámy Francouzské speciality firmy Louis Rollin Paříž. Vzorky k upotřebě za ZL. 1,-. Pařížské dámské chránidlo jedna krabice ZL. 2,-. No, nekup to!
Naproti tomu ,,Kvildův fluid“, dávno osvědčený dietní kosmetický prostředek (k mazání) ve mně budí rozpaky. ,,Známka had – turistický fluid“ cena 1/1 lahve R. M. 1. ZL.; ½ lahve 60 krej. Ovšem, co robě, slyšel bych na růst vousů prof. Theodora. Cibule na vousy. Táž podporuje v růst vousů s neuvěřitelnou rychlostí, takže i šestnáctiletí v nejkratší době plný a mocný vous nabudou, což tisíci vysvědčeními bylo dokázáno…
Ještě tak ten zázračný drobnohled pouze ZL. 1,20. Předností drobnohledu jsou, že jím je 1000krát spatřiti zvětšený předmět – zrnka prachu a oku neviditelná zvířata jako chrousti jsou velikými… To vše bylo inzerováno v roce 1897.
 Co my? My byli dětmi prvomájových průvodů. Byly tím jediným, kdy v části alegorického vozu jsme se naplno účastnili obdivu, co všechno se to v okolí vyrábí a kdo to vyrábí. Dívky ve sportovních, v lehkých, krátkých šatech tkadlen, krátké sukně sestřiček, ženské na valnících jen tak na lehko, co pracovali v Lipu, v Tesle, v lese. To byla v podstatě reklama našeho dětství. A potom v kině, informace před týdeníkem, kdy otevírá pedikúra, holiči, kdy se zavírá hřbitov, kdy přijede pán s trabantem a bude prodávat brojlery. Televize nebyla, a když, tak s jedním programem bez inzerce. Ty přišli až s léty pozdějšími.
K tomu Liberecké výstavní trhy s Matuškou a Vondráčkovou a v každém pavilonu „fůra“ reklam na textil. V jednom se prodávalo vystavované zboží, jako šusťáky, gumové matrace, sifonové lahve, elastické kalhoty a takové ty absolutně nepotřebné hlouposti, které ovšem každý musel mít, něco jako závěsová céčka, velká lízátka a podobné drobnosti. A aby tomu byla dána koruna, byl tu jednou i pavilon užitého umění – umění kýče, sádrového trpaslíka. Co čert nechtěl, lidem se expozice líbila a patřila k těm nejnavštěvovanějším na LVT.
V praxi se tak potvrdilo, že prohibice, zákaz čehokoli problémy společnosti neřeší. Čím větší kýč, tím víc lidí tíhne k sádrovému trpaslíku. Čím víc je zábava pokleslejší, tím víc se piva vypije, tím víc smažených kuřat se sní. Reklama, stále živá, ohromuje svou hloupostí. Plní své poslání, čím víc se o ní mluví, nic jiného.

Žádné komentáře: