středa 11. července 2012

Domovní znamení



Jak se nám ten svět mění! Není to tak dávno, vlastně jen pár let před Marií Terezií, a svět domů se neobešel bez srozumitelného obrázku nade dveřmi. Jednoduché, vkusné. A pokud bylo z pískovce v zárubni dveří, domu to slušelo a nebylo, o co se přít.
A teď si představte, když v domku bydlel třeba ras, jak se měl vypořádal kameník s obrázkem domácího pána a s jeho řemeslem. To se však nedá srovnat s tím, jaké problémy by měl kameník v současnosti, pokud by chtěl vyjádřit kryptogramem, kdo bydlí v přízemí, v prvním nebo devátém patře. Už vidím jak pracně tesá do tabulky z pískovce obrázek – lehké topné oleje, rentgenolog, urolog, homeopat, slečna co pracuje pro nejstarší řemeslo v zastoupení rusky mluvícího pána, mluvčí nemocnice, voják z povolání, politik, pojišťovací agent, zubař…. Nejzajímavější by bylo domovní znamení kosmonauta nebo exekutora. Některé domy by vypadaly jako němé televizní obrazovky, jiné, ty fajnovější, jak tunely do vnějšího světa plného želé a čokolády.
 Svět domovních znamení. Víra, štěstí, naděje, srdce Ježíšova, kotva, koráb, nůžky, štůčky plátna… Jak se mění priority, sny, tužby, reality! Zjednodušit by to nešlo ani podle přesvědčení. Komunista? Nic snadnějšího než sladké třešničky. Ovšem takový člen TOP 09 to by byl oříšek, a to nemluvím o ódéesce, Zemanovcích, nebo o Okamurovi. Ještě, že dnes jde dělat všechno laserem, nebo přes Aukro. Je tu Slevomat, džípieska, pokročilá genetika, nanotechnika….
Co chtít od současného světa domovních znamení? To, co chtěli i naši předchůdci. Být hrdý na své zaměstnání, na to, co dělám rád. Ono to dnes kolikrát nejde, když není práce ani kameník, který by do kamene nad vchodovými dveřmi vytesal, čím se kdo vyučil. Tak si hleďme alespoň těch znamení, která přečkala do dnešních dnů. Jsou krásná, adresná a asi poslední. Žel ještě méně jich přečká, aby potěšila ty, kteří stojí ve frontě na krásu za námi…

Žádné komentáře: