Milý Pavle a Martine Loužečtí,
milá Jitko Dolejšová i všichni další, které jsem přímo neoslovil, Vaše manželky,
manželé, rodiče a přátelé, kteří jste stáli za oponou, za scénou!
Jsem povinen
Vám všem poděkovat. I Vy jste napomohli tomu, že tu jsem a píši. Že literatura
se i pro mě v důchodu stala součástí života, života, který jsem si přál.
Snad jsem i prostřednictvím Pozitivních novin vstoupil někomu do života, a byť
malinko, třeba ovlivnil jeho pohled na svět svým pozitivním postojem.
Musím Vám
poděkovat a dělám to rád. Děkuji všem z Pozitivních novin, že plníte své předsevzetí,
a že je radost s Vámi spolupracovat. Pavle, vězte, že největší dík patří
Vám…
Jsem rád, že
se Vám moje příspěvky líbí. Mně se líbí i ilustrace, kterými články ilustrují
Vaši spolupracovníci. Myslím, že dohromady jsme vytvořili dobrou partu, která
společně něčeho krásného dosáhla.
Díky Vám všem,
zpod jejichž rukou vycházely tak krásné „Pozitivky“ a věřím, že tomu bude
stejně i v budoucnu. Že po překonání potíží (s podivem jsou to
finance), pojedete opět na plný plyn ke svým čtenářům. Moc, moc to přeji Vám,
ale především čtenářům, kteří si na Vás zvykli a díky Vám nás oslovovali na
ulicích. Škoda, že nemám víc peněz. Věděl bych, kam je investovat… Možná můj
článek bude malou inspirací těm, kteří nevědí, co s penězi.
Hodně
pozitivních chvil Vám přeje dopisující čtenář, přispívající autor a fanda
Egon Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat