Řeka Nisa se mi roky plete mezi nohama. Už od Jablonce o ni škobrtám, ve Vratislavicích mi padla přímo do oka. Liberec jako by měl těch řek pět. To bude asi tím Harcovským potokem.
Jinak si myslím, že se naše Nisa, řeka, co je něco menší než veletok, umí se i rychle schovat pod kamení a vidět občas vůbec není. Za to kudy teče, země kolem ní ožívá. Hlavně v noci, to k ní laně chodí učit koloušky pít. No, asi to nebudou laně ani žádní kolouši, ale často nocí kolem ní našlapují noční predátoři a lačně se olizují. Plave v ní občas i nějaká ta zpotvořená ryba s ukousnutýma ušima. Ty hezčí ryby nám vzala velká voda do polských měst a obcí na společné hranici Odra-Nisa.
Nisa v minulosti svými rybami živila spoustu rodin po obou březích, točila koly a řemeny textilních strojů a plnila grošíky košíky žen a děvčat, když na trhu kupovaly jídlo pro sebe, i pro souseda. Měla tu moc dát lidem práci, chleba, vyprat si košili a kalhoty. Žel, končila v ní i voda, co protekla záchody.
Nisa, ač nikdy nic moc, uměla i to, co desperáti s noži. Zabíjet. To když si usmyslela a do teplé vody z kraje léta pod jez nalákala mladíka, s nímž se pak už rozloučit nechtěla. Když na horách taje sníh, zprudka zaprší, jsou i na Nise měla dole v Liberci oběti. A to pořád nic není proti tomu, co umí řeka na rovině níž od Bílého Kostela až po most dole v Loučné u bývalého skladu oděvů.
Jó, Nisa! I uhlí se po ní plavilo z Hrádku dolů do Žitavy, možná i dál. V Nise jsme se i koupali. Nisa byla dříve, jak z pruhovaného barevného trička a pěkně smrděla. Dá se říci, že svět i Nisa se za poslední léta hodně mění. Je relativně čistá, plavou na ní pod mostem u banky kačeny. Občas vidím v Nise dětský kočárek, pneumatiku, hrnce, dveře od kredence, ale to už je jen výjimka.
Na Nise už nepracují továrny, což vede k tomu, že je Nisa den ode dne čistší. Co si přát více? Snad čistou vodu z Nisy psovi v jeho misce a v mé skleničce před spaním. Takovou vodu mít stále v naší Nise. O tom sním. Řeku, která mi teče pod okny a má i břehy čisté, a na obloze ani stín. A lidé, kteří denně po jejích mostech chodí, aby byli spokojení a říkali, bydlím dole u Nisy, Nisa se mi zadřela pod kůží…
Žádné komentáře:
Okomentovat