S osvobozením 9.května 1945 to bylo
v našem okolí všelijaké. O jaké osvobození pro zdejší Němce šlo? Snad pro
ty ubožáky válečné vězně, židovské ženy v lágru v Bílém Kostele,
totálně nasazené Čechy, ale pro ty z domků, vil a statků v Liberci, Hrádku
n/Nisou, Frýdlantu, Jablonci asi ne.
S organizováním výkonu
bezpečnostní služby bylo na tomto území osvobozené republiky započato až 25. 5.
roku 1945. Do té doby se o bezpečnost staralo několik českých dobrovolníků.
Doba byla příznivá všemu, co známe z dějin… Za Rudou armádou přitáhly do
pohraničních okresů loupeživé tlupy marodérů, zběhů v uniformách ruských
vojáků, vlasovců, kteří uniformu německých vojáků vyměnili za ruské vojenské
rubášky. Ti všichni vykrádali a loupili na Liberecku a Jablonecku i za bílého
dne a to jak u Němců, tak u přicházejících Čechů.
Od nově vznikajících úřadoven ,,OSK“
(okresních správních komisí) vyžadovali se zbraní v ruce příděl různého
zboží. Zpočátku jim bylo vyhovováno, neboť všichni čeští úředníci byli
přesvědčeni, že se jedná o příslušníky Rudé armády a z vděčnosti a úcty
k ní se snažili přáním vyhovět. Když došly tyto informace na velitelství
Rudé armády do Liberce, tak došlo na všechny úřadovny ,,OSK“ striktní nařízení
žádosti zamítat a ,,žadatele“ předávat ruským vojenským orgánům. To se týkalo i
vydávání různých ,,bumážek“ - legitimací. O ně žádali především vlasovci a
zběhové.
Odmítnuti neváhali střílet. Tak
přišel o život 22. 8. 1945 na Záskalí Josef Poliak, obdobně 23. 9. 1945
František Hybner s manželkou z Görsdorfu (Loučná – dnes Hrádek n/N).
Ruské vojenské soudy odsoudily často i k výjimečným trestům zastřelením
ruské vojáky, kteří znásilnili, jako například v Machníně. Nově vzniklá
OSK (po 25. 5. 1945) šetřila i předávala soudům také české hrabivce, kteří od
Němců kupovali majetek, který jim již nepatřil. Tento zločin byl trestán soudy
republiky mnohem přísněji, než kdyby Čech nakupoval od českého zloděje kradené
věci.
Kriminalita v druhé polovině
roku 1945 začala prudce stoupat. Nejvíce poškozovali republiku Němci určení
k odsunu z republiky. Takoví Němci neváhali zapálit svůj dům a
uniknutí trestu řešili někdy i spácháním sebevraždy… Sabotovali výrobu, ničili
stroje, zásoby. K větším sabotážím došlo např. 9. 7. 1945 v Chotyni
v továrně na čokoládu Körber. Továrna sloužila jako sklad střeliva po
německé armádě. Při výbuchu přišlo o život našich 7. českých vojáků. Po této
zkušenosti byli všichni Němci z obce vyhoštěni. A přitom policejní stanice
byly obsazeny 3-4 policisty – příslušníky SNB (sbor národní bezpečnosti). Za
tak slabého počtu příslušníků SNB začal i jejich hlavní úkol pro léta 1945 –
48, asistence při odsunu Němců z českého pohraničí.
Žádné komentáře:
Okomentovat