Letošní léto šlo. Počasí bylo všelijaké, spíš bylo teplo. Žádná
potopa, pokud někde neprasklo potrubí. Byla tu Benátská noc, výročí britské
panovnice, olympiáda v Londýně, kauza Dr. Ratha, další zchudnutí liberecké
radnice, nic, co bych nečekal. Skoro žádné atentáty, žádní extremisti, jedna
válka v Sýrii, v Afganistanu, pár cestovek padlo a houby pořád rostou
pomálu. Aby to bylo všechno, tak se čeká dobrá úroda všeho, co na jaře
nezmrzlo. A je tu září, škola, babí léto a úvahy, co nás čeká ty tři poslední
měsíce do Vánoc.
Škoda toho léta. Nebylo zlé, ale je pryč a dělat si zásobu
tepla z léta, ještě neumíme. Zásobu slisovaného sluníčka pěkně
v konzervě na suchý zip, jako se teď dělají různé ingredience do polévky.
Mít tak zásobu sluníčka, tepla do polštáře a vzít si ho na náves pod strom na
lavičku a večer na procházku, když už od vody se zvedá celá vrstevnice nočního
chladu. Tam si tak postát a dát si doušek letního tepla.
Takové léto jako letos, to by ušlo zopakovat si ho. Mít teplo
v krabici na mléko, na špejli jako zmrzku, abych, až si sednu, mohl jsem i
vstát a nemrzly mi uši a prsty na rukou a nos nezčervenal mrazem. To bych si
docela přál. Vyhodit a odvést do sběrného dvora bednu levného tuzemáku zrovna tak,
jako ledničku a špajz plničký lihu do ostřikovače.
Teď už se těším na výstavy, vejšplapy a prima blešáky, kam
chodím rád, neboť tam chodí všichni moji známí… Těším se, až létem znavená
zvěř, ptáci a ryby postojí a dají mi šanci zhodnotit jejich jedinečně stavěná
těla, a já pochopím co zmůže slunce, voda, letní vzduch.
Já si vlastně moc tepla, slunce a vody neužil. Pořád bylo co
dělat. Čekal jsem, že mi mladí půjčí čtyřletého vnoučka. Nepůjčili. Asi se
bojí, že bych ho naučil, co oni neumí…. Žít jako děda, to jsem si já vždycky
přál. Tihle staří pánové, co sloužili císaři pánu, měli šmrnc a punc starého
Rakouska. Uměli spoustu jazyků a dělali, co chtěli oni a ne, co chtěli ti z národního
výboru.
Já měl jednoho takového doma, a byla to univerzita, která je
k nezaplacení. Občas jsem dal dědečkovi na vstupné do kina a v jeho
bytě zůstal sám se stejně vyděšenou slečnou na kus řeči na celé odpoledne,
abych si testoval funkčnost své oběhové soustavy.
Léto, budiž požehnáno a vracej se tam, odkud přicházíš. Do Vesce,
do Liberce, do Jablonce, na Ještěd,
k čisté vodě na koupání, na schody u radnice. Nabrat sil a vydejchat.
Doufám, že se tak i stalo a teď to bude jen o pilné práci a o pomoci těm, co to
potřebují. Co naplat, horko už asi nebude, nezbývá, než si zatopit a posvítit
si, koho na podzim zvolit a na kraj posadit. A do chládku posadit všechny ty,
co mají prsty namočené v metylalkoholu a věřit tomu, že bude dost čistého
lihu a nikdo nás nebude opíjet pančovaným rohlíkem….
Žádné komentáře:
Okomentovat