pátek 30. listopadu 2012

O fotbalu a to nejen pod Ještědem




Fotbalový stadion Horním Růžodole má svá zlatá léta už za sebou. Když tu hrála Dukla Praha, zhruba tak počátkem šedesátých let minulého století, tak nás Josef Masopust pustil na ,,střídačku“ a vlídně s námi, žáky vedlejší dvanáctiletky, promlouval. Kdeže ta rozprávková léta jsou…
Mám odtud rovněž jeden kulinářský zážitek, asi tak z druhé půlky let padesátých. Mému dědečkovi Arturovi, který špatně slyšel, se na fotbale vracel sluch, zrak, motorika, zvučný hlas, paměť, dokonce i štědrost, neboť mi dal, sice už nevím kolik, ale na párek s hořčicí a s chlebem. Bohatě to stačilo plus červená limonáda. Stál jsem tam nahoře u plotu při hlavní cestě a nepamatuji si, jak dopadl mač, kdo koho porazil, kdo zvítězil. Vím ale jedno. Nezapomenu na vůni a chuť párku, který mi tak chutnal, že jsem nikdy potom nic lepšího v tomto sortimentu nejedl. Snad jenom ta hořčice byla vodová, ale to prodejce odůvodnil tím, že se dolévá vodou, protože vysychá.
Tím můj zájem o sport a přilehlá sportoviště končil, zato dědeček Artur, ten si sport vychutnával i se svým bratrem Karlem. Patřili k výborům, fotbalu a boxu Rapidu Liberec. A také patřili k diskutérům u radnice, kde se týdně řešily postupy, přestupy, zmařené údery, nádherné desítky, falše a malé domů. Co vím, tak o úplatcích se nediskutovalo. Snad v té době ve sportu ani neexistovaly. Ale zcela určitě to nevím.
Zjednodušeně řečeno, tak před čtyřiceti se v Liberci a v Jablonci hrál fotbal pro radost. Ani ve vyšších soutěžích kopaná tehdy nebyla zaměstnáním, ale ,,vedlejšákem“, přilepšením pro hráče. V Liazu u soustruhu je asi moc často neviděli, ale byli tam ,,formálně“ zaměstnáni. Přesto měli k současným profesionálům ve sportu daleko. Ty odměny byly spíš symbolické, než dnešní, které se sportem a s rozvojem těla a ducha už nemají nic společného.
A bude na tom něco špatného, neboť dnes bych pochopil, proč jako děda nesmím s vnoučaty na fotbal. Neumím se prát a nechci se přimotat ke ,,klubovým fanouškům“, kteří na rozdíl od mého dědečka sedačku vytrhnou z betonu a hodí ji na hosty – fanoušky hostujícího fotbalového klubu. Kam ten svět spěje a fotbal vůbec?              

Žádné komentáře: