středa 28. listopadu 2012

Postel pod Ještědem




Hurá do kanafasu! Je tam skvěle. Postel hřeje. Neznám nic lepšího, než si lehnout, přikrýt se dekou a… spát s vidinou, že se mi bude něco báječného zdát. Když už mě pálí večer oči a tuhnou koutky úst, je nejlepší vlézt si do postele. Nejsou všichni na tom stejně, ale je nás většina, co rádi jíme i spíme. Mnozí i u televize. Ale to není naše chyba.
Když se přemístím do ložnice, to už je o něčem jiném. To se mi chce spát. Postele, však víte, jsou různé. Obyčejné válendy, co za nic nestojí, až po postel se závěsy, s nebesy. Těch druhých bylo kdysi potřeba víc. Závěsy chránily před hmyzem padajícím od stropů a chránily teplotu sálající z těl pod peřinami. Fuj. Smrad nesnáším.
Pak tu byly postele z různého materiálu, ba i ze síti, nafukovací, plné vody, patrové, palandy, rozkládací, skládací…. A pokaždé bylo na co si lehnout a jak se říká – vyspat se do růžova.
Jsou tu mezi námi tací borci, co usnou na sedadle spolujezdce v autě, na významné konferenci, u stolu, při jídle. Tak to se mě nikdy nestane, jsou určité limity. Jídlo, práce, zábava, spánek. Pořadí lze kombinovat a přehazovat i tak, že napůl spíme, napůl bdíme, ale postel to není. Jen si to představte, polštář tak akorát, jemné povlečení, teplá deka pod bradu… Srovnatelné jen s bezva filmem, bohatým rautem, se svatbou, s předáním medailí, representací.
Milí, zlatí, spaní je boží. A ve správné posteli přináší zážitek vhodný k zapamatování, k vyprávění, neboť, pokud mi někdo přeje dobrou noc, měl by vědět, jaká byla… Spánek hodně napoví. Třeba – spalo se mi jako na vodě, pořád jsem se budil zbrocený potem, to byla noc, oči jsem nezavřel, nebo naopak – spal jsem jako mimino.
Shrňme to.  V našich bytech jsou ložnice a v nich různé postele. V nich spíme a čerpáme sílu. Jsou našimi nabíječkami energie. Tam dobíjíme baterky. Postele jsou zázrakem jako digitální hodinky, internet, svíčková, dršťková polívka, zelí, karfiol… To všechno a v tomhle pořadí zbožňuji. I s tou postelí. Neboť, popravdě, postel je tím kusem nábytku, kde jsme se narodili. Bude pravděpodobně i místem, kde se jednou rozloučíme.
Nakonec jen tolik, že posteli bych navrhl Nobelovku za přátelství a mír mezi národy, za vše, co jsem v ní zažil, za sny a zážitky, o kterých diskrétně pomlčím….         

Žádné komentáře: