neděle 16. prosince 2012

Hospody v Česku




Co hospod znám, každá se snaží najít svůj osobitý styl. Ať  jsou to kameninové, sdrátované hrnce na forhontě, obrázky aut, či motorek po stěnách, fotky slečen, hrdinů války v šestašedesátém. Pořád to je nic proti zarámovaným ,,vtipným textům“ rozvěšených kolem pípy, po celém lokále. Je to někdy až kabaret. Obrázek Švejka, erb pivovaru, cena piva a hned vedle ,,Neplivejte na zem“. A pokud hospodský má na hlavě čapku, ne nepodobnou tureckému fezu, pak čekejte i víc.
Jsme doma v české hospodě. Žel, je jich už málo, málo kde s…. mouchy na obraz Jeho veličenstva, málokde si na obrázku na zdi vaší hospody přečtete ,,Nechť tento nápoj z ječmene, trud z mysli naší zažene“, nebo ,,Či srdce věrné lásce bije, ten, bratří, nechť žije a spolu s námi pije“.
Já miluju texty nezvaného hosta, kouzlo nechtěného, jehož slova, často hloupá, v atmosféře správné hospody dostávají křídla: „Budem se vždy rádi míti, k potvrzení toho pití!, Na blaho světa ta sklenice budiž pita!, Kdo rád pije, ten ať žije!, Kdo miluje pití, veselost nám vždy je vítaný host!“.
Je toho moc, co lidová tvořivost plodí, ale tyhle průpovídky jsou zralé ke zveřejnění. Jsem přesvědčen, že mají své oprávněné místo na stěnách našich náleven a hospod. Vůbec nyní, když se alkohol zbavil metanolu, a kdy zhruba třicítka nejvěrnějších kunčaftů už nepopije, je dobré se opět zeptat, proč se do hospod chodí, a proč se metla lidstva konzumuje. Neboť na tuhle otázku si neumí odpovědět vysokoškolský profesor, natož dělník z hutí.
Nepokoušejme se hledat odpověď my. Prostě to lidem chutná a jsou si vědomi, že jim větší množství škodí, ale to je vše. Tím rozhovor na tohle téma končí. Pít se bude, pít se musí. Stát čeká na tyhle peníze a zákazník, ač nerad, platí za vše, co teče a má říz. S tím se nedá vskutku nic dělat. Pilo se a pít se bude vždycky. Jedinci nepijí, ale vždycky se najde někdo, kdo za vás tu roční sumu piva vypije. Tak ať nám i vám chutná! Trocha alkoholu nikoho nezabije, nikdo po ní neoslepne, ale i tak: zkontrolujte si kolky a sáhněte si na špičku číšníkova nosu, zda vám nelže. Pokud se přesvědčíte, že je vše v pořádku, pak s mírou pijte.
,,Veselme se bratři, v radostech jen žijme, strasti jak se patří, navždy teď zapijme!“ – No není ono, řekněte, náplast na všechny trudy a bolesti? Tak vzhůru do hospody!

Žádné komentáře: