středa 26. prosince 2012

Tobiáš je v Hrádku nad Nisou populární jméno




Nevím, zda se tu narodil v současné době nějaký, ale i dříve zde byl, a zdá se, že často… Tobiáš měl i svou borovici na Horním Sedle.
To je převelice zajímavé místo. Věděli jste vůbec, že je zde ve výšce 498 metrů nad mořem vodní předěl mezi přítoky Nisy a Ploučnice a tím mezi Baltským a Severním mořem?
A vůbec, co je tu nahoře nad Hrádkem nad Nisou křižovatek! Na západ do Petrovic, na východ do Císařské rokle pojmenované po císaři Josefu II., který se tu 10. září 1779 obdivoval malebnosti Lužických hor. K Dolnímu Sedlu, kolem k Popově skále.
Krátce po roce 1800 byl svět kolem Hrádku nad Nisou, ležícího na hranicích se Saskem, silně poznamenán pašováním. Však právě o tom pašování píše Karolína Světlá ještě po více než padesáti letech z podhůří české strany Ještědu. Právě světelská pašerácká stezka procházela kolem borovice na Horním Sedle.
V těch letech si tady jakýsi místní občan koupil kus lesa, vykácel jej, ale jednu jedinou borovici nechal stát. Pověsil na ni obrázek biblického Tobiáše. Od té doby borovice přestála všechno možné, ale jméno po Tobiášovi ji zůstalo.
Připomeňme si příběh, který se k borovici váže už desítky let. Při kácení okolního lesa docházelo až příliš často k nočním krádežím vytěženého dřeva. Vlastník lesa, Tobiáš, se rozhodl, že vezme ochranu lesa do vlastních rukou. Jedné noci uslyšel někdy po půlnoci povoz a kroky. Tobiáš měl dojet až k hromadě složených klád, a dál už to bylo jen o ozbrojených pašerácích, kteří se domnívali, že je napadla finanční stráž a začalo velké střílení. Hlídači dřeva vyděšeni skutečnou střelbou ani ne do vzduchu, ale do živých terčů vzali nohy na ramena a rozutekli se k domovům. Jen Tobiáš si to nějak popletl a jedna z kulí mu srazila klobouk z hlavy. Hned ráno spěchal na místo nočního střetu a střelby. Kulička, která mu srazila klobouk z hlavy, se zaryla do borovice, za kterou se schoval. Jako jedinou ji tedy při kácení lesa nechal stát…
Na památku šťastného zachránění zavěsil Tobiáš obrázek svého patrona na kmen borovice a strom zde nechal trvale stát. Od té doby nesl osamělý strom název – ,,Tobiášova borovice“.

Žádné komentáře: