neděle 20. ledna 2013

Poklady ukryté na Jablonecku




Pověsti a báchorky o zakopaných pokladech jsou staré jako lidstvo samé. Už jenom to, že se mrtvým dávalo do hrobu něco cenného, hovoří o tom, že celá staletí se zem pod námi plní poklady, jen po nich sáhnout. Problém je, jak k nim, když duše nebožtíkova vtělena do zvířete hlídá poklady a právě tenhle spor mezi hledači a hlídači dal vzniknout přemnohým báchorkám, bájím a pověstem.
Nebylo snadné dostat se k pokladu, který byl chráněn kouzlem, zaříkáváním, ale šance tu vždy byla. V určitých dnech se prý vracejí duše zemřelých k lidem, aby se tu s nimi radovaly a v ony dny nejsou poklady přirozeně hlídány. Je to zejména v době, kdy se v kostelích čtou pašije. Tehdy se hroby otevírají a mrtví vstávají. I ostatní strážci pokladů jako draci a hadi opouštějí svá místa a zde je klíč i k mnoha pověstem.
O Velikonocích (o pašijích) se otevírají skály – dítě vejde dovnitř spatří obrovské poklady, ale když chce vyjít, skála se uzavře. Teprve po roce se skála otevře a matka sevře v náručí nejdražší poklad – své dítě. Podle jiné pověsti toho dne poklady hoří, stříbro – bělavým plamenem, zlato červeným plamenem. A nyní konkrétněji o podobných pokladech na Jablonecku.
Na Tischrově kopci prý hořívalo světélko a tak se říkalo, že je tam zakopán poklad. Jednou modrý plamének spatřila jistá dělnice zářit nad zlatým pokladem. Zachtělo se jí zlata a natáhla poněm ruku. V tom vyrazil z křoví ohnivý pes, kterému z tlamy a čenichu syčela ohnivá pára. Dělnice omdlela a našli ji náhodní chodci teprve druhého dne. Přišla sice k sobě, ale pozbyla rozumu.
Poklad je prý také zakopán vRádle ,,U velkého kamene“. Objevuje se o Květné neděli při pašijích, ale jen nevinné osobě. Podaří-li se Vám poklad spatřit, nezapomeňte pohotově hodit na zem posvěcenou věc. Něco z pokladu si pak můžete vzít.
Toužíte-li po dobrodružství a jste-li nezadaným mužem, pospěšte k Hornímu Polubnému k Sokolím skalám, kde je prý zakleta zámecká slečna. Osvobodíte-li ji, najdete ve skále meč a po mnoha dobrodružstvích návdavkem získáte i obrovský poklad. Jen pozor, abyste nepopadli jako nálezce meče z konce minulého století. Sice našel v oněch místech rezavou šavli a všude vyprávěl, že dívku osvobodil, ale protože nemohl dokázat ani hrdinský čin, natož nalezení pokladu, okolí jej označilo za blázna.
Smutný příběh se váže k ,,Černém rybníku“ v Huti, kde prý leží zakopán poklad bývalé majitelky panství. Dva muži poklad hledali a vykopali hlubokou jámu. Když konečně jejich krumpáče zazvonily o železnou bednu, projel kolem v divokém trysku jezdec. Hledači však byli zabráni do kutání a tak ani nereagovali na příchod vetchého stařečka a ani na jeho dotaz, zda jezdce viděli. Když se stařec nedočkal odpovědi, zaradoval se, že je konečně zbaven prokletí. Jen neudržel jazyk za zuby a nahlas si oddechl: ,,Konečně se mi dostane vysvobození!“ Vtom mu jeden z hledačů hrubě odsekl: ,,Čert tě vem!“, a poklad zmizel.
A já si pořád lámal hlavu, kde pánové Ginzel, Mužík a jim podobní berou víru, že něco najdou. Kopou, kopou, a kde nic, tu nic. Archiv sem, archiv tam, a pořád nic. Kdyby si pánové udělali výlet na Jablonecko, třeba jen jedním vlakem tam, druhým zpátky, jen jako ,,oddechovku“, určitě by něco našli. Třeba jen tolik, aby mohli v Posázaví kopat dál a dál. Divím se, že už je to dávno nenapadlo. Hlavně o Velikonocích by si přišli na své.
Hledat poklady není tak hloupý nápad. Kdejaká severočeská radnice by o velikonocích mohla začít kopat a hledat ukryté poklady. I stará zrezivělá šavle má svůj půvab, když už visí u primátorky nad dveřmi. Počítat by se mělo s tím, že v  místech kopání může nastat velký, převelký nával, neboť chuť by dostalo kdejaké hejtmanství, Kalouskovo ministerstvo, bezdomovci, gambleři.
Byť jsme od přírody nevěřící, pojďme do toho! Beztak už nyní hrajeme karty o pětníky, pilně sázíme, kupujeme losy, takže, co kdyby přeci jen někdo něco našel. Přímo už vidím ten nával na kolíky, co Čech, to hledač. Proč ne, časy kuponové privatizace se těžko zopakují.      

Žádné komentáře: