čtvrtek 31. ledna 2013

Přepevný hrad Karlfríd





Ještě že žijeme v jednadvacátém století! Pár set let zpátky, chtěl-li pán či paní cestovat z Prahy na sever a dál do Slezska, či do Polska musel použít cesty, která mu byla ,,doporučena“, nařízena. Třeba z Prahy přes Bělou, Mimoň, Jablonné… Těch zmatených kočí a obchodníků! A víte, že šlo zase jen o peníze? Stále prázdná pražská kasa stavěla hrady a tvrze na klíč právě na těchto ,,doporučených“ cestách. Dosazovala do nich vojenské posádky, které střežily cesty před nenasytnými místními leníky a marodéry, lapky lapajícími počestné občany zbavujíce je statků pozemských.
Ochranu hranic a obchodních zástupců na našem pomezí měly zaručovat posádky na Tolštýnu, Milštejnu, Falkenštejnu, Lemberku, Rojmuntu, Grábštejnu, Hamrštejnu a Landeskroně. V polovině 14. století se situace zhoršila a Karel IV. se rozhodl vystavět nedaleko Hrádku nad Nisou, dnes už na území Německa, přepevný hrad Karlfríd. Jeho krátká, ale silně citově angažovaná existence je nám, Čechům, převelice blízká.
Při pohledu na dějinné události musíme vidět konání našich předků asi tak, jak hledí současník na jiné dějinné akty, třeba prezidentské dekrety z období po Druhé světové válce. Tehdejší činy lze měřit očima jen současníka.
Husité, pod vedením samotného Jana Žižky, útočili na Karlfríd, ale byli odraženi a vrátili se zpět ku Praze. Když 25. ledna roku 1425 husité opakovaně zaútočili, posádka se vzdala a hrad byl zapálen. Až po roce 1434 byl hrad vracen svému účelu a vrátil se do českých rukou k původnímu účelu střežení cest. Byla to hornolužická města, která zasadila poslední ránu Karlsfrídu. Hrad v českých rukou, obávaný a pevný, dala města Šestiměstí v čele s Žitavou zbourat. Zdivo bylo použito ke stavbě řady budov v Lückendorfu, v Hartavě i Žitavě…
Opřel jsem kolo o stromek u cesty a jdu přes příkop do srázu až na vrchol stráně kopcem vzhůru. Všude se tu válí opracovaný kámen. Koho by napadlo, že tady, kolmo přes rušnou silnici, stála hradba opatřená bránou a bylo zde vybíráno ,,mostné a dlažebné“.
Poslední metry neprostupné hradby stromků a keřů. Pár metrů zdiva. To je vše, co zůstalo po velmi ambiciózním programu „rezidence fojta“, hradu, který neměl v okolí konkurenta. Poseděl jsem a po chvilce už jsem sjížděl v serpentinách dolů k Žitavě. A ruiny hradu Karlsfríd? Těžko bych je našel, pokud bych nevěděl, že jsou tu, hned vedle doporučené cesty z Prahy přes Kuřivody a Jablonné vzhůru přes Žitavu do Polska a Slezska.                                            

Žádné komentáře: