pátek 15. února 2013

Bydlení až moc pohodlné?




Nepřijde Vám dnešní bydlení až moc snadné? Otočíte klíčem, otevřou se dveře, otočíte vypínačem, svítí se, z kohoutku teče voda, pootočíte kroužkem na radiátoru a můžete se zbláznit horkem. Jak to bylo asi před 200 lety? Něco jsem tušil, něco málo jsem si domyslel. Ne tolik, abyste mi přestali věřit. Bydlení je tak trochu i o chápání životního stylu, ale ne vždy tak tomu bylo.
Určitě se shodneme na tom, že kolem nás, v podhůří Jizerek a Lužických hor žádné mrakodrapy nikdo z našich praprarodičů nestavěl. Spokojili se většinou s  dřevěnými přízemními domky, kterými pokrývali slámou a později víchem. Centrální část domku byla za vstupní předsíní. Z jedné strany žili lidé, z druhé zvířata. V domku bývala komora a přístavek - dřevník.
Za nízkými vstupními dveřmi byla v místnosti hliněná podlaha a malá okénka. Kamna s pecí bývala mohutná, krmená poleny a roštím. Hlavní bylo přes léto obložit dům dřívím na zimu, což zároveň sloužilo i jako izolace.U kamen stávala lavice, za kamny ,,černá kuchyně“. Nábytek do modra, postel s nebesy, obrazy svatých. Uprostřed stůl, židle, pod oknem truhla. Na veřejích visela ocílka, kterou se rozdělával oheň, vedle schránka na troud. Ocelí se silně uhodilo na pazourek, jiskra přeskočila na troud, který začal doutnat. Tu bylo třeba rychle přistrčit slabou třísku, která od troudu chytla… Troud byl buď z hadrů nebo se používalo ztrouchnivělé bukové či březové dřevo. Komíny, když už byly, byly ze dřeva… Je s podivem, že nehořelo častěji.
Místnosti, včetně stájí, byly osvětlovány loučemi. Louče si ,,sedláci“ štípali, nebo kupovali. Taková louč vydržela asi hodinu, většinou se denně prosvítily asi 4 kusy. V polovině 19. století se začalo svítit svíčkami z loje „lojovkami“. Většinou se jednalo o domácí výrobu. Zhruba ve druhé polovině 19. století přišel do našich domácností petrolej a s ním časté požáry.
Trochu lepší to začalo být s používáním voskových svíček a když se do pecí začalo přikládat z předsíně. Pec, to byl i ráj pro spáče, kteří využívali jejího tepla.
Obstarávání dřeva bylo to hlavní našich prarodičů v přípravách na zimu a bylo snadnější než by se muselo. Prodej klestí, pařezů, a špiček stromů povolovala, jejich odvozu blahosklonně přihlížela vrchnost.
Topilo se i ,,uhlím“ těženým v naší oblasti v Hrádku nad Nisou a v jeho okolí. Na Jablonecku se topilo i rašelinou z Rýnovic a ze Smržovky. Ta Rýnovická byla prý silná i 4 metry a byly v ní celé kmeny. Topilo se jimi za mokra, protože když vyschly, ztvrdly tak, že při pokusu rozštípat je sekery odskakovaly.
Oblečení našich předchůdců bylo z hrubého plátna. Žádné spodní prádlo. Pouze košile, kalhoty, kazajka. Soukenný kabát nosil chlapec poprvé jako ženich. A to jeden většinou na celý život. Na oděvu byly knoflíky, kovové, někdy i stříbrné, kalhoty byly krátké, po kolena. K tomu později bílé podkolenky, byly na slavnosti, na hlavu třírohý klobouk, v zimě ušanka.
Jedl se chléb, mléko, zelenina (luštěniny). Maso velmi málo. Oblíbená byla pivní polévka. Než k nám přišly brambory, pěstoval se bob. Příchodem brambor, byly brambory k jídlu ráno, v poledne i večer. K nim nejvíce zelí, z toho nejvíc zelí kyselé.
Myslím si, že nejhorší to bylo s vodou na vaření, k pití, o vodě na hygienu nemluvě a o WC už vůbec. Víme, kde končily exkrementy zvířat. Na hnoji před vchodem do chaloupky. Mám za to, že než se postavily k domům dřevěné budky se srdíčky ve dveřích, vše nedobré od lidí končilo tam, kde od zvířat, koně, krávy, slepiček a jiných užitečných zvířat našich pradědečků. Na hnojišti.
No a vidíte, vše překonáno jest. Dnes nám teče dostatek teplé a studené vody. WC splachuje, ráno si oblékneme si boty, zhasneme, jdeme do garáže pro auto a jedeme do práce…

Žádné komentáře: