V autobusové lince číslo 16 je možno opět možno svobodně
dýchat. Dobrá zpráva pro ty, kteří kritizují, jak ubližujeme těm, kteří se
neumějí chovat slušně. Ach, my hlupáci! Ostatní už v tom mají jasno, jen my se nechceme
přizpůsobit a bráníme přirozenému rozvoji násilí.
V libereckém autobusu MHD jsou instalovány kamery. Konečně.
Měl by tam být spíš strážník, který by dal nemytému zapáchajícímu výtržníkovi
či drzému narušiteli pokutu, případně želízka. A bylo by. Ušetřilo by se za
kameru, ale nestojí to za tu administrativu s advokátkou Slámovou a s
Bruselem. Celá Evropa, všechny ty spolky, by nás pomluvily, že na lince
autobusu číslo 16 panuje snaha upřít ,,lidská“ práva skupinám lidí, kteří se
v autobusu chovají jako ,,doma“ – na chodbě, se společným WC, které nikdo
léta neuklízí, a tak smrdí, smrdí…
Je mi líto, že soudy
takové osoby neodsoudí k povinnosti tvrdě pracovat. Proč nikdo nevidí, že
jsme poníženými my, řádně za jízdu platící cestující, kteří chtějí cestovat
bezpečně a kterým proto nevadí, že je bude sledovat kamera. Až pominou důvody,
kamera,,zmizí“. Ne proto, že ji ,,někdo“ ukradne, ale proto, že se pasažéři
budou chovat jako lidé, a ne jako barbaři, teroristi a s prominutím jako
páchnoucí čuňata, z kterých se nám, co se myjeme, dělá šoufl od žaludku, a
kteří se oprávněně bojíme, že od nich „něco“ chytíme. Třeba žloutenku
z nemytých paží.
Co na tom, co jsem pojmenoval může vadit ,,slušným“ lidem?
Nic. A pokud něco ano, tak sundejte kamery a cestujte onou linkou vy
v době, kdy výše jmenovaní cestují do Liberce pro sociální podpory, kdy
posílají své děti do školy, nebo když se vrací z hospod domů linkou číslo
16, kde zásadně neplatí, chovají se sprostě a vyhrožují ostatním cestujícím.
Nejsme a nemůžeme si být jeden jako druhý. Jeden je
z jihu, druhý ze severu, ten má dlouhé vlasy, jiný je věřící, další si dá
rád do trumpety, a tak bych mohl pokračovat do nekonečna. Všichni jsme pasažéry
linky 16. Kdo a kde vystoupí záleží jen na nás.
Linka 16 je jen o slušných a neslušných, o
čistých a špinavých lidech. Čeho je
třeba se bát, je naše zbabělé mlčení. Někdo si šije kabát z hermelínu,
někdo ho sprostě ukradne. Je jenom na nás, jak dlouho budeme dělat, že nic
nevidíme, že necítíme, že strach je naše přirozená vlastnost.
Žádné komentáře:
Okomentovat