čtvrtek 14. března 2013

Samostatnost - soběstačnost




„Vlastičko,“ slyším, jak říká teta Božena mé mamince. „To máme děti! Visí nám na kapse.“ A maminka se ptá: „Na jaké kapse?“ „No přeci od kalhot.“
Tehdy mi bylo přes dvacet let a přesto se mě to hluboce dotklo. Už jenom být závislý, vědět, že se neumím postarat sám o sebe. To byla tehdy výzva. Pro děvčata, co se neprovdala do pětadvaceti, pro kluky, co ,,chlastali ligu“ a třásly se jim ruce už ve třiceti, které rodiny odepsaly, a kdy sami už nevěřili, že by si jednou začali řídit své věci sami.
Od té doby uteklo hodně vody a je tu nový fenomén, vdávat a ženit se co nejpozději, i bez partnera žít zdarma u rodičů, a ušetřit co nejvíc, a co nejdéle. Už bez zábran a bez uzardění bez výčitek a špatného svědomí… Dříve šlo o jedince, kteří se za ,,vykořisťování“ rodičů málem styděli, dnes o většinu, která dobře ví, kolik ušetří, a kolik může někdo za ušetřené jinde utratit. Nevím, jak se takovému jednání říká dnes, ale my jsme mu říkali vyčůranost a zbabělost. Bože, jak je to všechno jednoduché! Přijít po práci domů k hotovému, teplému, vyžehlenému, ke všemu na svém místě. Jak bych přál sobě i Vám, aby vždy měl každý vše, co potřebuje! Ale to byl ideál právě v té minulé době. Ideál, který neobstál.
A právě to by měli vědět současní mladí ,,rozhněvaní“ muži, kteří nijak od maminek nepospíchají a budují si doma takový malý soukromý socialistický stát, kde se rodiče starají o blaho toho, komu se z bytu nechce, komu je dobře doma u maminky a on to ví.
My, kdysi před tisíci lety, museli jít v devatenácti letech na dva roky od maminky na vojnu. Po dvou letech, která dnes, jak je vidět, mladým mužům k dosažení dospělosti schází, jsme se pod sukni mamince už většinou neschovávali. Začali jsme žít za svoje bez toho, že by nám rodiče dál sloužili a my jim určovali co mají dělat, čím by nás uctili.
Hodně se toho změnilo po roce 1989. Ne všechno ve prospěch starých lidí, jejich sociálního zabezpečení, důchodů, a jistot v době nemoci, následků stáří. Je na vás, mladí přátelé, jak se postavíte k přání svých rodičů, vidět co nejdříve další generaci, jejich vnoučata. Sami by ve svém věku potřebovali pomoci uvařit, vyžehlit, a to hlavní, popovídat si s vámi, posedět v parku, zavzpomínat na to, že jste je kdysi měli rádi. Oni vás stále milují.

Žádné komentáře: