Vy, co nehledáte v Žitavě jen kvalitní a cenově
srovnatelné potraviny, moderní oblečení a levné boty, pak i něco víte o jejích slavných
dějinách. Žitava byla v minulosti hodně česká, tak jako Liberec hodně
německý. Dnes ještě užší spolupráci brání snad jen jazyková bariéra a
předsudky, které jsou v nás zakořeněny hlouběji než bychom chtěli. I to je
důvod, proč lze v přátelství hledat lék na boj s lidskou hloupostí a
závistí.
Léta jsem stál v čele organizace mládeže v okrese Liberec
a z titulu funkce jsem měl i problémy. Mám německé jméno i příjmení, a tak
na podepsaných dokumentech nebylo zřetelné, kdo z nás podepsaných je
odkud. Zrovna tak v tom neměli jasno novináři, kteří o práci obou
mládežnických organizací psali. To neplatilo o paní z redakce Aufbau und Frieden,
paní Cibulkové, která ač Němka, měla příjmení krásně české.
Za dvacet let jsem se i já orientoval v partnerské
žitavské organizaci. Sídlila v prvním poschodí banky, naproti staré
solnici, nejzajímavější budově okresního města našich sousedů. To, že sídlila
v bance, nás vedlo k přesvědčení, že banka financuje naše německé
přátele. Asi to tak nebylo, ale nám bylo o desítky let míň, a to se to přemýšlí
v jiných polohách – hodně naivních…
Ještě dnes mám v zahradním domku na věšáku bundu, kterou jsme
dostali před společným odjezdem mimořádného vlaku ze Žitavy do východního
Berlína, kde jsme chodili kolem berlínské zdi a manifestovali proti tiskovému
magnátu ze západní části Berlína Springerovi. Také jsme jezdili do žitavských
závodů a účastnili se soutěží, jak co nejlépe ovládat svěřený stroj, uspořit
elektrickou energii, nebo jak vést pionýrské kroužky na společných letních
táborech.
Naše vzájemná spolupráce nebyla jen politika spíš naopak.
Žitava, to je ,,lautr“ rovina a to my z Liberce a Jablonecka vlastně ani
neznáme. Za to Weinau park v Žitavě je ideální místo, na všechno - hry,
přehlídky, akce pro děti. Hned vedle sportovní areál, zoo, úžasná místa
k posezení i k občerstvení. Myslím, že to vždycky vyhrávalo, slušné žitavské
pivo, zavináče v housce, vojenské stany a v nich zábava i v dešti
a snaha ukázat, že to, co umí oni, umíme i my.
V Žitavě se potkávali i pionýři a v našich dětech
vyvolávaly modré pionýrské šátky úžas. Celý svět je má červené jen němečtí
pionýři mají modré. Naše přátelství nebyly samo sebou jen hrátky a tancovačky.
Šlo se společně sekat trávu a soutěžilo se, kdo to umí lépe. Měli jsme i společné
požární hlídky, soutěže v uplatnění moderní techniky řízení. Občas jsme si
vyměnili svazácká vyznamenání. Řada českých děvčat si našla partnery z Žitavě a okolí.
Dnes můžeme současným mládežníkům jen závidět možnosti
spolupráce s partnery a přáteli v Žitavě. Každá výměna zkušeností je
k užitku oběma stranám a byla by škoda, nevyužít dnešních možností.
Žádné komentáře:
Okomentovat