Nedávno jsem si přečetl v novinách něco o rychlém
občerstvení uprostřed naší severočeské metropole. Žádná sláva. Hlavní aktér McDonald
je na útěku od radnice a předzahrádky čtyř restaurací nejsou tím, co myslíme,
když říkáme rychlé občerstvení.
My, co pamatujeme měnovou reformu ve třiapadesátém, si rovněž
pamatujeme „Jednotěnku“ na Sokoláku a první poloautomatickou výdejnu chlebíčků,
smaženek, ruských vajíček, koblih a teplých párků, které naproti radnici
připravoval pan Cinke, z druh strany „Potraviny“ s nedostižnou dršťkovou.
Největší úspěchy
s rychlým občerstvením měla restaurace Radnice s nabídkou kvasnicového
piva a ,,Sladký Pepa“, starý Kubišta s cukrárnou Kongo vzadu s mlékárnou, kde se podávaly i brzké
snídaně. Kdeže ty doby a ceny jsou, a kde Šalďák s mléčným barem…..
Proti počtu dnešních pizzerií a podobných ,,stánků“, se to vše
opticky může zdát málo, ale nebylo tomu tak. Možná jsme nebyli tak nároční a
teplé mléko stačilo tam, kde dnes studenti pijí kafé latté… To máte podobné
jako s provozovnami ,,optiky“, kde vám do týdne udělají na objednávku očního
lékaře brýle. V Liberci taková provozovna byla jen jedna naproti radnici a
všichni jsme se dočkali a brýle také
nosili.
Lékárny byly ve městě dvě, na dolním a na horním náměstí. Ve
srovnání se zájmem o léky v dnešním Liberci, se divím, že jsme se dožili
dnešních divů. Vemte si autoškoly. V Liberci bývala jediná a dnes se snad
spočítat nedají. Sázkové kanceláře byly, ale ne víc než jedna,dvě, cestovních
kanceláří asi pět. Dnes jich tolik krachuje. Tramvají jezdili dospělí za korunu…
Z našeho života zmizely čekárny na nádražích a mnoho
laviček v parcích už rovněž nemáme. V televizi byly 2-3 černobílé
programy a dnes, díky satelitům, jich sledujeme desítky a barevně. A to se
vůbec nezmiňuji o počítačích, chytrých telefonech, laparoskopických operacích,
kosmických výzkumech, chemických a biologických pokusech vedoucích
k dalšímu poznání světa, ve kterém žijeme. Tolik se toho změnilo od měny
v roce 1953! Dá se říct, že tolik, až řadě věcí my starší nerozumíme.
Za padesát
let se svět se obohatil i v našem nejbližším okolí. Vždyť z Liberce
jsme jezdili do Prahy autobusy ČSAD skoro dvě hodiny. S povinnou
přestávkou 10 minut v Mladé Boleslavi. A kluci chodili na vojnu na dva
roky. Faktem je, že se mnozí vraceli jako mladí zocelení muži. Někdy jsme prostě
při vylévání vaničky spolu se špinavou vodou vylili i dítě….
Žádné komentáře:
Okomentovat