Kamení

Tak mě tak napadlo, co všechno kolem nás je z kamení. Z kamení, jako ze soli, kdy sůl je jak známo nad zlato. Na úsvitu našich dějin, když tu nebylo nic jiného než kámen, byla tu doba kamenná… Kamenná hradba ticha kolem Jericha a slabý židovský chlapec David, co se kamenem strefil Goliášovi rovnou do čela. Kamenná srdce v bitvách mužů neznající slitování, nehledíc na právo azylu – kamenných kostelů, kdy kámen byl ekvivalentem tvrdého srdce. Opustit dítě, tátu, rodinu, vybrousit do jemných faset kus srdce z mramoru.

 Kámen drtit v  dlaních, aby co oblázek poskakoval po rybníce, jako míček při tenise. Mít kámen, co umí uhladit i osobní vztahy. Vím, kde jich mají v obchodě plnou ošatku jak včel a v úlu na zahradě. V Tescu mají v regálu na kámen zmrzlou kachnu v akci.

Nad námi hluboko ve vesmíru žijí kamenní obři i malé tunguzské meteory. Ti všichni by v nás chtěli vyvolat mezní stav, stav ohrožení z kamení. Kamenné varhany u Kamenického Šenova budí naopak nadšení. U Jitravy – Sloní kameny. Matně si vzpomínám, na mého předka s pazourkem, který si dělal pedikúru a pak s jistotou jemu vlastní šel s ostatními na mamuta, v ruce pěstní klín pomalovaný neslušnými obrázky. A to se stačil ještě pomodlit u kamenných stél, které dnes považujeme kamenné chrámy a on jen za kapličku, kde se scházel s děvčetem.

A pak to přišlo: sekeromlaty, kamenné koule do píšťal a polních děl. Kámen jako hlavní stavební materiál.  Kamení, co roztloukal kameník do základů královských cest. Bez kamene se neobešla ani regulace řek. Kdejaký řečník si ordinoval pod jazyk oblázek, aby se mu mluvilo líp. To zase velekněz Inků nožem z obsidiánu vyříznul srdce a preparoval mozek. Z říčních oblázků nechali vyrůst nádhernou mozaiku v pompejském hampejzu.

Já si dám pod hlavu jen trochu měkčí kámen a k přikrytí duchnu z lávových oblázků a na zeď svého menhiru kamenný květ z Varů. Kamenný stolec dávných vládců, kameny do přesných kapesních hodinek našich tátů. Šel jsem i po schodech, tak z známých z filmu o námořnících z Potěmkina, četl jsem od Poláčka knihu U Kamenného stolu, odpovídal jsem v první třídě na otázku lehce modifikovanou, co je těžší 1 kg peří, nebo 1 kg kamene. Jsem přesvědčen o tom, že i první žiletka, břitva byla vyrobena na bázi štípaného kamene. Rabín Löwy oživil Golema rovněž kamennou kuličkou s hebrejským textem tak, jako každý školáček do poloviny minulého století nosil do školy kamennou destičku na psaní. Bez mlýnských kamenů bychom neměli mouku na chleba a k lecčemu dobrému jsou i dlažební kameny – nejenom k dláždění, ale i pokud se vrství na sebe a nahoru. Jde o jev barikádnický,  revoluční a idealistický ve vzpomínkách dědečků.

Boží mlýny rovněž melou, i když jsou pomalé. I tak, díky za ně.