úterý 30. dubna 2013

Margarín a máslo na hlavě




Jako dnes krabice od banánů, tak před čtyřiceti lety ovládla českou kotlinu krabice od margarínu. Tak, jako každý Čech pil z ,,hořčicového“ servisu, téměř vše ostatní se měřilo velikostí a obsahem téhle universální krabice.
Prsty žluté, nebo červené od kostičky ,,šumáku“ té nádherně ,,jedovaté“ barevné vody, která vás zářivou barvou donutila pít tehdy tak oblíbený šumák. Margarín, ta dokonalá kostka ,,ztuženého“ tuku, kterou maminka tak nenáviděla a už nikdy si ji nenamazala na chleba. Dožila se margarínu mnoha barev blýskavých obalů a známých výrobců, rok od roku něčím novým dochucené, v miskách a s příchutí všeho možného i nemožného. Ne, nemohla se donutit mazat margarín na chleba. Vždy mi argumentovala tím, že za těch šest let druhé světové války byl margarín jediným, dostupným mazadlem, a že se jej dokonale přejedla… „V době, kdy už je másla dost, nebudeme přeci jíst nějaké náhražky,“ říkala a s láskou mi mazala chleba s máslem, pažitkou a se solí….
Dnes, kdy obchody přetékají margarínem s milionem chutí, v krabičkách s obrázky slunce a krásných, zdravých dětí je těžko si nevybrat a chleba nenamazat. Vždyť máslo je pořád tak tuhé, těžko roztíratelné. To je snad jediný argument, který mě pokaždé přesvědčí přidat do košíku v polské Bogatyni, margarín s nějakým tím vitamínem navíc.
I já patřím k těm, co si vybírají podle kvality i podle toho, co to stojí. Po zkušenostech, co mám s obchoďáky v Česku, kde maso omývají octovou vodou, si skutečně raději zajedu pro benzín k sousedům a nakoupím jejich kvalitní a levné potraviny. Ty ,,naše“ předražené a mnohdy špatné kvality nezachrání cílené kampaně v televizi. Pokud obstojí v konkurenci s polskými a německými, rád se k nim vrátím.
Máme se od sousedů ještě co učit. A co je hlavní, je důležité přesvědčit se na vlastní oči. Nevěřit politikům ani novinářům. Nevím co, kde, od koho a jaké šmejdy naši ,,velkoobchodníci“ v Polsku kupují, ale tam, kde je zisk na prvním místě, tak lze očekávat jen podvody. Všude se najdou podvodníci, ale podle jedné šarže, plechovky nemohu posuzovat trh s potravinami, které konzumují miliony Poláků a zákazníci v mnoha dalších zemích, kam všude se ty polské potraviny dováží…
Chyťte zloděje křičí jen ti, co je sami mají margarín – máslo na hlavě a neumí levně vyrábět. Buďme normální a nebojme se polského jídla. V Polsku se ještě nestalo, že by ohrozilo někoho na zdraví.

Žádné komentáře: