V ty dny,
kdy Egon Bondy s partnerkou našel azyl v mníšecké sokolovně, já našel
azyl u své babičky Hanzlíkové naproti přes ulici pod truhlárnou. Kolik mi to
bylo? Kdo by to počítal, je to víc jak šedesát let…
Letní prázdniny
byly o Mníšku pod Brdy, o městečku pod Skalkou, kam situovala
spisovatelka, místní farská kuchařka děj příběhu Káji Maříka. Městečko,
tajemného zámku, rybníků, hrudkovny a nádherných parcel v překrásném
okolí, příběhů lidí, jako byl předválečný kancléř presidenta republiky Přemysl
Šámal, nerozlučný kamarád a můj bratranec Ivan Talián, autor historických
studií, Milan Minařík sběratel dobových mníšeckých pohlednic.
Pozvání na
tradiční pouť v červenci roku 2013 jsem nemohl nevyslyšet. Z Liberce
je to sotva 140 km, ale, pokud je k pozvání přiložen informační letáček –
pozvání na výstavu „Starý Mníšek“ v sále kláštera na Skalce, na krásné
vyhlídce z Brdského hřebene tyčící se nad tímto malebným krajem, nelze
odmítnout. Mníšek pod Brdy je mi blízký i tím, že se zde skrýval můj tatínek
před nacisty v období druhé světové války, a že za velké vody před třemi
lety právě Mníšek pomohl tomu našemu Mníšku v Libereckém kraji.
Vernisáž jsem
sice už nestihl, ale její kurátor a místní patriot pan Milan Minařík mi podal
vyčerpávající informace. Nádherné počasí, procesí vedené zdejším farářem,
sakrální hudební produkce před kostelíkem, rozkvetlé lípy, lekníny, všude čisto
a sváteční přátelská atmosféra. Mníšek pod Brdy starý, ale i nový, stále stejně
krásný, žijící a pulsující satelit, kam
se dnes tak rádi stěhují znavení Pražáci....
Procházel jsem
ojedinělou výstavou za doprovodu jejího autora Milana Minaříka, patriota a
znalce místních dějin. Mníšek je tu představen ze všech stran a na všechny způsoby.
Historie válek i míru, hospody a lidé, kteří do nich chodili, spolky a
živnostníci, kteří Mníšek zkrášlovali, genius loci místa, kde se snoubí staré
s novým tak dokonale, že jim tajně závidím....
Mrzelo mě, že
jsem se ani o pouti se nemohl podívat na obraz Petra Brandla sv. Máří Magdalena
přenesený do kostela sv. Václava. To ale byla jen malá muška na tváři
krasavice. Zdařilé místní akce dokazují, jak je třeba sběratelů, milovníků
místní historie, a že na nich stojí a s nimi padá povědomí ostatních o
místě, kde žijí, o jeho historii, ale i současnosti.
Byl jsem mile
potěšen profesionalitou a odborností místních, se kterou výstavu připravili.
Poděkování za ni patří jak Janě Buchtové tak Milanu Minaříkovi i všem těm,
kteří přiložili ruku k dílu, které se víc než podařilo....Děkuji a rád se
opět do Mníšku vrátím. Je tu krásně a
žijí tu nádherní lidé, pracovití a houževnatí a na to já slyším.
Žádné komentáře:
Okomentovat