čtvrtek 18. července 2013

O nerudnosti




Když se řekne Jan Neruda, mám od jisté doby před očima nerudného starce s holí, který postižen „parkinsonem“, nemocen na těle a víc na duchu, buší holí do židovských výkladních skříní v pražských ulicích a hlásá ideologii dnešních holých lebek, hitlerových pohrobků, mladých neonacistů. Až se stydím za to, co dělal. Neruda byl antisemita a moc si tím u slušných lidí ublížil. Z barda se stal součástí špíny, hrubého násilí, radikálních řešení, rychlé roty prapodivných, na okraji společnosti stojících individuí.
Dnes takových lidí, jako by přibývalo i těch VIP, včetně samolibých politiků. Těch, co jsou sprostí na operátory telefonnních společností, na posádky sanitek, zaměstnance v obchodech, ve službách, na ty, co žijí bez domova, na staré, invalidy a postižené. Lidé se radikalizují, vyhraňují se proti cikánům, Ukrajincům, muslimům, černochům a stále víc a víc. Kdyby tu byli Židi, byl by tu antisemitismus, ale Židů je málo, zato tu jsou cikánští Romové, a ti jsou, tak jako mohamedáni, nepoučitelní. Buď na to „nemají“, nebo se nechtějí zařadit do většinové společnosti. A pak přichází násilí, osočování a střety, fanatismus a nekonečné půtky.
Vyrůstal jsem v prostředí, kdy se mě multikulturní vztahy bytostně dotýkaly, ale jejich řešení probíhalo nějak jinak, než ty dnešní verbální a fyzické ataky na menšiny, cizí etnika, na spoluobčany, kteří to často v Česku nemají lehké a kde je stále podezírají. Ono to nebude lepší ani jinde ve světě. Cikáni už nejsou „slušní“ cikáni z dřívějška, jak jsme je znali my, dříve narození v Česku. Žel většina těch dnešních arogantních Romů ze své „negramotnosti“ viní ostatní. Roste vliv radikálů a není se, žel čemu divit, když se nic nemění.
Kde jsou doby slušných cikánů? Současnost je o fyzických střetech s Romy, kteří nenávidí Čechy (ve větší části populace) o době, která teprve přijde. Čas střetů s militantním islámem, s mohamedány a jejich ženami, zahalenými od hlavy k patě a dávající nám tak najevo, že jejich zákony stojí vysoce nad zákony naší země...
Nerudnost v naší společnosti vskutku roste. A jak se dnes říká, bude hůř. Lidé se mají dobře a zabezpečují plný servis svým dětem, které „roupami“ nevědí, co dělat. Jsou nerudní? Ne, jsou arogantní, nedočkaví a nejsou ani trochu připraveni  hledat společnou řeč s námi seniory, s cikány, s cizinci. Na rozdíl od nás starších je netlačí materiální problémy. Rodiče jim zametají cestičky. Život, ten opravdový, je před nimi. Jen o jedno prosím. Nebuďte při jeho realizaci nerudní. Smích léčí i leccos na Vás prozradí.

Žádné komentáře: