Uhranul mě sobotní život
v malých městečkách mého kraje. Ten ruch, šum a spěch před polednem
v Jablonném nebude jiný, než je v Mimoni, Zákupech, nebo
v Chrastavě, ale ten v Jablonném je až nápadně podobný němým filmům,
spěchu grotesek z první poloviny minulého století. Je nesmírně půvabný.
V zádech nádherný kostel
s náměstím a hlavní ulice, kde stojí auto na autě a všichni kolem běhají,
jako by němí herci hasili zapálenou stodolu nebo místní vězení. Všichni, co sem
na víkend přijeli nakupovat
z chalup v okolí, od Černé louže, Rynoltic, Markvartic, ti
všichni statisté jsou herci jedné velké filmové role. Rychle nakoupí a hurá
pryč. Nejde to tak snadno, všude na rychlík čeká ruka brzdaře. Vždyť koho rok
nepotkáš v Liberci, potkáš před krámem Vietnamce.
Tuhle mě někdo „záměrně kopl do holeně“. Kdo jiný, než
Pavel Göre, zdravý a s vnoučaty. Chtěl si poklábosit? Co já vím. Je tu
spousta lidí, co si mohli nakoupit v supermarketu v Liberci, nebo
v Lípě. Přesto nakupují tady. Koně napojí, koně si odpočinou…
To máte tak. Jablonné v Podještědí je vlastně celé
schizofrenní, rozdělené. Patří k Liberci a taky do nedávna patřilo
k České Lípě, a tak lidé zlatí nevědí, co s tím. Rozhodně je to
netrápí. Vyřešili to opět na náměstí, tam, co prodávají i noviny. Liberecký deník
ani nevedou, jen Českolipský. Ono je to odtud asi tak do obou okresních měst
stejně daleko a starého osla z Jablonného nenaučíš chodit jinam, než tam,
kam celý život chodil. Do Lípy.
Nechtěl jsem si postěžovat. Já a asi všichni milujeme a
vyhovuje nám ta nádherná atmosféra malého, milého městečka někde uprostřed, 20
minut autem od obou velkých měst. Lidé jsou tu spokojeni, to je vidět na první
pohled. Jen si běžte, jako já, něco koupit, nechat si poradit na náměstí třeba do
Elektry, či jak se jmenuje prodejna s elektrospotřebiči. Čekal mě tam
vedoucí, majitel, co já vím a nepustil mě ke slovu. Odpovídal mi větou rozvitou
a zaujatou, a měl se v krámě rozhodně čím pochlubit.
Jsou prostě lidé optimističtí a lidé zapšklí, morousi a
stěžovatelé. Já v Jablonném takové nevnímám. Jsou tu jistě, jako všude a
každý má doma skříně, nebo skříň a svého v ní svého kostlivce.
V Jablonném a to vím jistě, se ale
necpou v sobotu dopoledne do ulic, aby obtěžovali okolí svými nezáviděnými
osudy.
Je tu krásně, i když prší.... Zmáčení lidé se schovávají
pod deštník a do řeči se sousedy jim moc není. Ale jakmile se opět ukáže slunce
a pozlatí do sousoší na náměstí, všem je hned líp. To se opět těším s kým
si popovídám. Jana mezitím nakoupí, pozdraví svoje známé z Preciosy a
skočíme do auta, co parkuje bez poplatku na náměstí a hurá těch pár metrů do České
Vsi.
Všude na světě je krásně, proč ne tady a teď? Znám stovky
měst, ale jsem doma tady, kde mi na pozdrav odpoví, kde lavičky jsou a jsou k sezení.
Kde potkám souseda, a ten, ač taky pospíchá, se
mnou se dá do řeči, poradí a řekne mi , jak je to s tím počasím, a
kdy už konečně porostou.
Žádné komentáře:
Okomentovat