Vy, kterým té a jí podobných nocí
v Praze, Augsburgu, Mogilevu, Wormsu nebo v Oděse neuhořela babička
s dědečkem, neuvěříte. Letos je v listopadu 75 let těm tzv.
Křišťálovým nocím z roku 1938 a nezadaly si s těmi ve středověku.
Tatínkovi sousedé z jednoho
domu, jedné pavlače, z patra, z jednoho WC v mezipatře, které
společně používali v Sudetech v Německu, v Jablonci, Liberci,
v České Lípě zapálili ohně
nastávající Křišťálové noci hrůzy a pogromů. Když přijeli hasiči, tak je
k ohni nepustili. Nikdo nikoho a nic nechránil.
Ani Vy, kterým v té pražské,
v Augsburku, ve Vitebsku, v Mogilu nebo v Oděse neupekli
v minulosti za posledních tisíc let libru masa na živém člověku nemějte
nikdy dobrý pocit půjdete-li kolem synagogy. Na nebi budou plát už jen hvězdy a
souhvězdí, souhvězdí Kasiopeiy, Velký a Malý vůz, Mléčná dráha....
Ti, co nepodlehli ohni a vyhnuli
se střelám ochotných vojáků, kápů v koncentrácích a vrátili se domů živí,
jen se divili, proč vrátit Židům peřiny, hrnce, ručníky.... Je problém, proč se
vraceli?
Co je to 75 let? To sotva
zestárne strom, omítka na radnici, chodník před nemocnicí. V Liberci si
oheň nesměli ani fotit, nesměli hasit, jen směli křičet od radosti, když
Židé plakali. Strýčka Walthera v deseti letech vyhodili ze školní třídy navždy.
Tak dlouho měla trvat Německá říše a Norimberské zákony…
Tatínek měl v České Lípě
strýčka, ten šel ještě týž den na nádraží, skočil pod vlak a tím své trápení
jednou provždy ukončil.... V Liberci vyrostla nová synagoga, asi první na
sever od Alp po Druhé světové válce. Žije zde s bídou Židů, co bys na
prstech ruky spočítal, a kdyby nepřišli konvertité, tak k Bohu modlitby ani
nedoletí. Přesto, když jdu kolem synagogy v Praze, Augsburgu, stále cítím
ten „pach“ spáleného masa, slyším ty rány do zavřených dveří... Pískání
lokomotiv na českolipském nádraží, skřípění kol, když přejedou člověka....
Věřte mi, není to usměvavé téma,
v době, kdy českými městy chodí ostříhané hlavy a chtějí učit cikány klacky, jak se mají chovat, co jíst a
pít... Až jednou přestanou hořet synagogy, Romové budou kontrolovat docházku
svých dětí do školy, až slunce na obzoru zůstane stát a vítr s oblaky bude
hřát a Země se přestane točit a člověk člověka bude milovat, jak bych si
neskutečně chtěl přát.
To říkám Vám, kteří se v teple svého
pokoje díváte na zprávy, a co se děje venku, se Vás netýká.... Vám, kterým se v Praze,
v Liberci, Lípě, v Jablonci nikdy nic podobného nemůže stát? Věřte,
že se stalo jiným, Vašim sousedům a přeživším, jejich dětem, vnukům a pravnukům.
A těm se jen těžko vzpomíná.
Křišťálová noc – noc holínek,
nožů, obušků a přihlížejících davů. Mlčících davů…
Žádné komentáře:
Okomentovat