Píši Vám, Sudeťáci,
a nemyslím to hanlivě! Vždyť kdo jsem já? Jeden z Vás,
po válce narozený ze sudetských kořenů …
Sudeťák… I to slovo bylo po válce
zakázáno. Až příliš evokovalo Henleinovo úsilí přimknout Sudety k Říši a
hořce připomínalo násilný zábor pohraničí i šest let nesvobody mé
Československé republiky.
Svoboda = Sudeten-Gau. Draze jste
za ni zaplatili, ale spolu s Vámi i ostatní, včetně mé rodiny, z níž
třetina žila v permanentním strachu o své německé blízké, třetina mířila
z Terezína rovnou do Osvětimi a ta poslední, reprezentována maminkou to
nevzdala a rozhodla se po válce v těch Sudetech, tatínkově domovu
v pohraničí, žít. Takže, co? Kdo tu válku vyhrál a kdo víc ztratil? Vy -
já? Myslím, že všichni... Sudety tu ale stále stojí od Božího Daru přes hory
Krušné, Lužické, Jizerské, Krkonoše, hory Orlické a dál a ještě dál.
Sudety = Němci. Proto Vám píši a
lepím na obálku známku platnou při frankování do zahraničí. Vůdce to byl, kdo
odvedl Vaše rodiče a Vás ze Sudet „domů“ do Roztoku, Halle, Augsburgu,
Mnichova… Bůh s Vámi, kteří jste museli odejít z domova na jiné místo
a Bůh s těmi, kteří ze stejného domova odcházeli tam, odkud není návratu.
Zazněly omluvy, ale na obou stranách se nezapomnělo. I v mé rodině si po
válce odpustili, ale nezapomněl nikdo.
Mnoho vody uběhlo v řekách
jako Nisa, Ploučnice, Labe, Ohře, hodně vran a havranů odlétlo a čápů přiletělo
do hnízd na vysokých komínech. Co se urodilo malin a borůvek a kolik se
z nich napeklo koláčů! To jsou Sudety mé i Vaše.
Proto Vám píši, milí Sudeťáci,
žijící daleko od svých dávných domovů i Vám, kteří jste se tu po válce
narodili, našli si tady nevěstu. Píši lidem dobré vůle. Podejme si ruce,
opravme most v Chrastavě, v Raspenavě, Andělce, kde voda před lety
vše zničila. Nesuďme podle toho, jakou kdo mluví řečí. Hleďme, co kdo říká a co
dělají jeho ruce, o čem přemýšlí jeho hlava. Buďme si navždy sousedy a přáteli,
kteří si pomáhají a už nikdy nedopustí, aby soused byl vyhnán za práh svého
domu a z cesty se už nevrátil.
Vám, Sudeťáci, píši a děkuji, že
čtete mé příběhy o lidech, dětech podivuhodné země zvané Sudety.
Egon Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat