Před 130 lety bylo
v severočeské metropoli deset účastníků telefonní sítě. Psal se listopad
roku 1883, a abych byl úplně přesný a spravedlivý, pak dvanáct slovutných
občanů čekalo na zavedení telefonní linky...
Jedním z těch, kterým byste
mohli zavolat oním kouzelným „štylem“ do trubky ve zdi, končící trychtýřem, byl
i slovutný rytíř Johann, v druhé generaci podnikatel v textilním
průmyslu. Zaujalo mne, že kromě zájmu o telefon byl i poslancem Zemského sněmu,
kurátorem Severočeského muzea a především donátorem řady staveb ve městě pod
Ještědem. Pozdější svobodný pán, šlechtic, rytíř, otec patnácti dětí štědře
podporující špinavé, nešlechtické, česko-německo-židovské město, sevřené mezi
kopci, trápené inverzemi i nedýchatelným vzduchem, trápené kouřem desítek
továrních komínů, polétavým popílkem, kalnou barevnou Nisou, špatnými
pracovními podmínkami, národnostními problémy. Přesto zde staví, renovuje a
hlavně přispívá tam, kde na to radnice nemá.
Málokdo byl tak velkorysý, jako
tenhle liberecký německý fabrikant. Tam, kde radní probendili na co a kam až
dosáhli, tam se objevují peníze od bratří Liebiegů, kteří staví novorenesanční
klasicistní a secesní Liberec a nejsou v tom sami. Staví se Liberec
moderní dopravy, tramvají, továren a nových pracovních míst. A znovu je tu
liberecká radnice: přebujelá byrokracie, spousta drahých úředníků, zbytečných
mezičlánků, společností parazitujících na hlavní budově. Ano i to tehdy byl
Liberec. A víte jak to řešil místodržitel z Prahy ? Pan hrabě nechal
rozehnat liberecký magistrát – volené zastupitelstvo. Nic neponechal náhodě.
Město se muselo oddlužit v co nejkratší době.
Pro úplnost předestírám, že
popisuji děj konce 19. Století v Liberci. Překlenovací – úřednická liberecká
vláda to zvládla. Radnice zeštíhlela,
noví radní už nekradli jako ti předešlí a peníze našli u donátorů,
Liebiga a jemu podobných průmyslových a obchodních oligarchů, řečeno dnešním
jazykem. Odtamtud peníze začaly téct do rozpočtu města, a tak tomu bylo až do
počátku 21. století.
Nikomu nic nevnucuji, ale nabízí
se tu cesta i pro dnešní garnituru libereckých radních. Jít cestou, kde peníze
jsou a často jen zbůhdarma leží. Stačí se pro ně jen maličko sehnout a oslovit
i ty, co z města před lety odešli a jsou úspěšní jinde. Když to umí liberecký kamelot, proč by to
neuměl i liberecký entuziasta, který má praxi v soukromém podnikání a ví,
jak na to. Dejme mu co chce – šanci. Je to možná jediná šance, jak přivést
peníze do města pod Ještědem.
Žádné komentáře:
Okomentovat