Do Dolních kasáren v Liberci
jsem se stěhoval z obří posádky v Milovicích v roce 1967. Bylo
to ve dnech Šestidenní války na Středním východě. Izraelci dávali právě na frak
všem okolním arabským státům. Už to vypadalo, že sovětští poradci uspějí, a ti
správní prohrají, ale pánbůh, jak se říká, stál na té správné straně a
velkohubí islamisté skončili v Suezském kanále.
My, Češi, tehdejší pevná hráz
Varšavské smlouvy, jsme se jen třásli na to, jak utíkajícím Mohamedánům podat
spřátelenou ruku. Nešlo to, bylo tu NATO a hrozba celosvětového konfliktu. A
tak mě na bráně Dolních kasáren v Liberci vítal voják s dalekohledem
pátrající na obloze po izraelských letadlech Mirage, která rozprášila arabská
letadla už během první dnů války a čekalo se, že při jejich apetitu se pustí i
do nás....
Byl jsem převelen
k velitelské rotě. Velela mi občanská pracovnice paní Pavelková, vdova po
důstojníkovi. Té velel major Vedral, co denně dojížděl ze Semil a už se těšil
do důchodu. Sloužil ještě za Protektorátu, coby vládní voják v Itálii. Na
téže chodbě dlouhé kasárenské budovy stojící podél hlavní silnice sloužil i
major First. On a Napoleon Bonaparte byli stejného chorobopisu i téže postavy.
First byl aktivní. Začal si s tím, už když chytal v padesátých letech
na čáře emigranty, co chtěli přes kopečky.
Vynikal rovněž v činnostech
dá se říci análních. S podivem i jemu pánbůh přál, nosil odznak za úspěšné
seskoky z letadla. Člověk by řekl, že by se mu padák nemusel pokaždé
otevřít. No, jak vidno otevřel. Co předváděl v tom šedesátém sedmém roce
na naší kasárenské chodbě předčilo všechna očekávání a jeho chorobopis doplnilo
o zajímavé údaje.
Přiběhl za paní Pavelkovou,
jestli chce něco vidět, aby se šla podívat na záchody, jak tam dvě česká
knížata pucujou ucpaná WC: „Osobně jsem jim je ucpal novinami, udusal a teď se
je Lobkovic a Černín snaží zprovoznit. Dostali na to dvě hodiny. Pak ucpu ty
záchody o patro níž, voni jsou paní Pavelková, bratranci. Jsou to jenom
záložácká cvičení, ale já s nima zatočím, se šlechticema
zdegenerovanýma...“
Hoši si tedy mákli, svět se
nezbořil, ale podívat jsme se nešli. Paní Pavelkovou bolela kyčel a já musel do
banky. Náš velitel Vedral si ještě před Firstem vytáhl z trezoru láhev,
napil se z ní a dodal, že to má za dva měsíce do civilu, a že z jedné prdele
poleze hned do druhé. Asi si našel nějaký přivýdělek k důchodu. Myslím, že
major First neuspěl se svou podívanou u nikoho.
Nejhorší je, když se někomu
zelená barva z bandasky na krku dostane přímo do mozku a okolních dutin.
To se z normálního chlapa stává tzv. zelený mozek, jak málo se liší od
mluvícího papouška. Byl-li zelený mozeček ambiciózní, pak se stal postrachem
celému okolí. A přidal-li se k tomu ambiciózní napoleonský komplex, bylo
na průšvih zaděláno. No, přežili jsme to.
Žádné komentáře:
Okomentovat