Nedávno se mi jeden kamarád svěřil, že bychom se všichni měli lépe,
kdybychom byli monarchií... Jak pouze aristokrat s modrou krví by
s noblesou jemu vlastní řešil parlamentní půtky. Byl jsem jak v Jiříkově
vidění. Přeci jen mám, a nejen já, v živé paměti vystupování bývalého
šlechtice pana Schwarzenbergra, onoho spícího politika se špatnou dikcí a
politickými názory, které přežily svou dobu. Šlechtic?...Ano, pokud měl na
zaplacení správních poplatků za činnost spojenou s udělením titulu. Ergo
kladívko v podstatě každý, kdo na to měl, kdo našel doma pod kamny truhlu
zlaťáků, nebo mu ji vydal dobrovolně soused, co bydlel naproti, přes řeku.
Ještě snadněji šlo říci si o ně přímo obchodníkovi na cestě z Prahy na
sever krajem mladoboleslavským kolem hradu Lemberka, přes Žitavu vzhůru do
Němec....
Dejme se ale zákonnou cestou
práva a obchodu. Prvním stupněm šlechtictví byl prostý šlechtic titul udělovaný
převážně v 19. století. Zaplatit za něj
musel pretendent daní 1 500 zlatých, pravděpodobně keš, nebo směnkou,
podle toho měl-li při sobě hotovost. Abych všem nekřivdil a nedělal ze všech
loupeživé rytíře a pocestné lapky našich lesů, hor a strání a odpočívadel na
dávných na dálnicích.... Horší to bylo tehdy, když si už trochu majetný soused
usmyslel stát se rytířem. Nejen, že se musel prokázat službou trůnu a
bezúhonností. Státní službou, třicetiletou službou v armádě a hlavně
schopností zaplatit dalších 1 500 zlatých. Takových šlechtických rychlokvašek
bylo jen za období let 1823 - 1918 do šlechtického stavu povýšeno několik tisíc
rodin.... Tito povýšenci mohli dál uvažovat, co s načatým úvěrem, zda
investovat do průmyslu jako např. liberečtí Liebiegové, kteří stihli oboje. A
stihli i to vytoužené oslovení „pane barone“. Stát se svobodnými pány – barony,
totiž znamenalo sáhnout hlouběji do kapsy ještě pro 3 150 korun rakouských.
Taxa, stát se hrabětem, by
souseda přišlo na 6 300 zlatých a lustraci nevídaných rozměrů. Stát se
knížetem? Ani to nebyl problém. Problém byl najít doma zbytečných 12 600
zlatých a odklonit je do pokladny císaře pána ve Vídni. Pak následovalo to
důvěrné, familierní oslovení: „Jasnosti,“ nebo jen: „Osvícenosti“. V praxi
tohle hraní na elity mělo dopad na oslovení rodiny pana knížete. On byl kníže,
děti princové a princezny. A řekněte sami – nezní to báječně?
Vše překonáno jest. Naše
republikánská čest a hrdost Čechů První republiky byla vyjádřena i zákony
z 10.12.1918 Národním shromážděním ČSR – jimž byly zrušeny šlechtictví,
řády a tituly. Vše dále doplněno – novelizováno 10.4.1920 se stanovením sankcí
při porušování zákona do 20.000 Kč a vězením až do dvou měsíců. K další
změně došlo 21.10.1936 zákazem používání erbů, občanských titulů. Zákon byl
znovu novelizován 13.12. 1949, nahradil předešlé a ponechal v platnosti
novelu z roku 1920....
A proto buďme při naší
servilnosti k bývalým erbovním pánům opatrní, ať nesahají rukou do vosího
hnízda. I když v Čechách je všechno
možné. Jen ať není bývalý šlechtic s holým pozadím šlechty z Nemanic
dobře živen z práce obyčejných lidí.....
Žádné komentáře:
Okomentovat