pátek 11. října 2013

Na dovolenou před 520 lety?


Žádný problém, nejlepší byl Izrael. Když jsem poprvé slyšel za jakých podmínek vycestovala dvojice Hasistejnský a Agutstejn do Izraele v roce 1493 nevěřil jsem. Nebudete  věřit ani vy…. 
15. dubna léta Páně 1493 dva movití pánové z Čech osedlali koně a vydali se na cestu k Božímu hrobu do Jeruzaléma. Pamětníci husitských válek v Čechách, z rozvrácené země, si jen těžko připouštěli, že okolní svět je bezpečný a vzkvétá. Leč vskutku oba šlechtici bez problémů projeli Bavorskem, Tyrolskem od města k městu, od hradu ke hradu až do Benátek. Koně tu zanechali aby se s nimi na zpáteční cestě opět setkali.
V Benátské republice už na ně čekal zástupce, dá se říci cestovní kanceláře, se kterým oba sepsali dohodu o cestě tam i zpět: ,,V pondělí přišel k nám do hospody Augustin, patron galeje poutniční a tu jsme s ním učinili smlouvu, že nás má vésti do Svaté země… A zase, že bezpečně do Benátek nás přivésti a tam i sem jídlem a pitím opatřit…“ Služby na úrovni současné cestovní kanceláře.  ,,Za to uvolil se každý z nás dáti 50 dukátů a vše zapsat do vyřezávané desky dvakrát.“ Jednu si vzal zástupce společnosti s sebou, druhou na cestu oba cestovatelé. Podrobnosti sepsal Jan Hasistejnský z Lobkovic Putování k svatému hrobu. Vydal F. Maleček. Světová knihovna. J. Otto.
Jak barvité, tak i smutné. V Jeruzalémě ubytování v hotelech, služby ochranky, nemocnice – špičkový špitál. To vše na úrovni, které nemělo srovnání se službami u nás doma. A tak se Jeruzalém stal destinací, kam mířili turisté z celého tehdy známého světa. Cesty byly bezpečné jako nikdy předtím. Bezpečí, jako tehdy, už nikdy nebude větší…
Cesta za padesát dukátů. Vyjeli v dubnu 1493 a vrátili se v říjnu příštího roku. V pohodě a v plné síle. V Benátkách na ně čekali jejich koně a cesta domů se obešla bez toho, že by pánové byli někým nebo něčím omezováni. Neopakovatelný zážitek, dá se říci, velmi dobře marketingově připravený kalkul, který vyšel na 100% potvrdil rčení, že štěstí přeje připraveným. Smutné na celém příběhu je jen to, že ne vše, co platilo v 15. století platí i dnes. I zde platí, nevstoupíš dvakrát do stejné řeky…

Žádné komentáře: