Nemám čas

Nejvíc pociťuju, že se čas mění, když nám někdo ordinuje ten letní a zimní. Je to naprosto zbytečné buzerování a jak vidno ti, co nám před volbami slibují hory s horákyněmi, budou řešit v Čechách lov velryb, ale co nás trápí s tím si hlavy nemordují….

Když jsem byl mladý, tak se do lékárny chodilo s receptem maminky, nebo táty. Co já tak potřeboval? Octan hlinitý, ajatin, tekutý pudr na kousance komárů a to bylo vše. Peněženku jsem si s sebou nebral. Na co. Táta tvrdil, že daně si platí a zdravotní pojištění taky. Já tomu nerozuměl, myslel jsem si, že jednou bude zadarmo všechno, jako v lékárně, v nemocnici. To nás učili ve škole. Zájmové kroužky ve škole, nebo v pionýrském domě se taky neplatily.

Nedávno jsem byl pozván na hejtmanství Libereckého kraje a tam jsme byli školeni, jak získávat peníze pro práci s lidmi na ulici. Jak zapojit do hry kapitalisty, aby přispěli a ještě z toho měli dobrý pocit. Jak s kým a kde peníze utratit. Pořád je to o nás. Úplný obrat v této problematice přinesly dary štědrých kapitalistů majících  srdce na správné straně těla. Povstali z restitucí, z půjček a z obrovských obchodů v období kuponové privatizace. Dnes se k nim jistě přidají i bohatnoucí církve.

I to je náš čas. Žádný letní, zimní. Čas bohatých a chudých. Nás posílá do předražených pečovatelských domů (co kus, to měsíčně až 15.000) a naše děti do boje o holou existenci. Co mě fascinuje a zároveň deprimuje je, že prožívám dobu, že někde, v některých rodinách už od roku 1990 dodnes nikdo nepracuje. A žije. Já bych už byl mrtvý od studu. Z marnosti boje s osudem, z hanby, kterou bych neunesl.

Můj čas byl o práci, která mě bavila a uspokojovala. Čas, co prožívám nyní, je o staletí dál. Mladí by v tom mém tápali, jako slepci a nevěděli, jak jsame v něm mohli žít. Bude to i o tom, že ani oni dnes bez naší pomoci by opravdu nemohli žít. Hlídáme jejich malé děti a bez našich aut, dárků a finančního přilepšení by na tom nebyli tak skvěle, jak o tom hovoří statistiky. Kdo z důchodců nenadává, když jde do lékárny pro léky. Bez peněženky?!!!

Čas, to není jen den, hodina, jaro, léto, podzim, zima, drahé topení, brambory za 15 korun, máslo za 35. Zajít si k zubaři, koupit si noviny… Čas je doba i srovnávání, fronta na banány versus fronta na sociálce… Čas je jistá doba, než se vám ráno podaří vylézt z postele, čas je frekvence léčení. Bolest i  radost při pohledu na vnoučka, co vám řekne, že se vlečete jako šnek. Náš věk, je doba, co se nezapomíná. Bylo to o nás, o čase, na který se vzpomíná. A teď promiňte, už nemám čas letní ani zimní.