Už to bude pěkná řádka let, co mi
zanícený patriot našeho pohraničí učitel Vladimír Říha vyprávěl příběh z pomezí
Čech a Německa. Příběh o lidské slabosti, která neobstála ve střetu s krutou
přírodou je věčným připomenutím, že
krása a moudrost se mění, pokud jim člověk neprokazuje dostatek úcty a
pokory. Lidská slabost toho příběhu je námětem k zamyšlení...
Při okresní silnici ze Židova do
Lemberka a k Jablonnému stála na pravé straně Židova hospoda „Švýcarský dvůr“.
Koncem 19. století tam byl hostinským Štěpán Šnajdr, o kterém se zmiňuje úmrtní
matrika děkanství v Jablonném: „Štěpán Šnajdr, hostinský v Židově č. 25, 33
roků starý zemřel dne 14. února 1871 o první hodině noční následkem zmrznutí a
byl 18. února t.r. Pochován na zdejším hřbitově.“
Hostinský, kterému se nikdo neřekl jinak, než podle zvyku
Štěpán, sázel rád a pravidelně do „lotynky“ v blízké Žitavě. Když se několik
neděl po novém roce rozšířilo mezi lidmi, že vyhrál hlavní cenu - „trefu“,
dovedete si představit, jak to náruživého hráče rozrušilo. Nemeškal a vydal se
14. února do Žitavy, aby se přesvědčil, že mu štěstí přálo.
Zima začátkem toho roku byla krutá a
14. únor byl jedním z jejích nejstudenějších dnů, ale Štěpána hřálo pomyšlení
na výhru tak, že počasí nevnímal. To až v Žitavě, kde se sháněl po výhře a
dozvěděl se, že zpráva nebyla pravdivá. Aby se zotavil ze zklamání stavil se na
skleničku, ale nebyl to dobrý nápad. Začalo se mu zdát, že se mu všichni
posmívají a při představě, co teprve nastane doma, po návratu, nezůstalo u
jedné sklenky. Hostinského žena propadla pití a denně se se Štěpánem kvůli tomu
hádali. Štěpána tedy doma nečekalo nic příjemného a tak se zpáteční cestou
nespěchal. Vydal se na ni až odpoledne přes Lückendorf.
Cestu znal dobře a netrvalo dlouho,
došel do Lückendorfu,
kde vyhledal teplo místního hostince a při tom si znovu zavdal na svůj žal a
zklamání. Závdavek to byl zřejmě řádný, protože na další cestu se vydal až v
noci. Z Lückendorfu
do Polesí je to slabá hodinka chůze. V polovině trasy vede cesta hlubokým
lesním úvozem. Právě tady se Štěpán rozhodl k odpočinku. Posadil se, zachumlal
se do kabátu a natáhl si unavené nohy. Udělalo se mu teplo, víčka začala
poklesávat a Štěpán usnul, žel na věky.
Hostinského Štěpána našli ráno
pašeráci z Polesí, kteří vyrazili na druhou stranu pro tabák a doutníky.
Donesli ho mrtvého domů do Židova. Od té doby se začalo úvozu říkat „Štěpánův
chodník“, zkráceně „Štěpánka“, ale bůhví, zda je toto jméno ještě dnes
užíváno...
Žádné komentáře:
Okomentovat