sobota 25. ledna 2014

Mám rád západ slunce

Nevím, proč východ zaspávám. Západ je, jako když otevřeš vrata koním a oni radostí vyskakují a vyhazují nohy do všech stran. Západ slunce je o tom, že se jen pomalu noří do vzdálených kopců, které splývají s oblohou. Mraky staví bizarní hrady, zámky a tvrze z jemného pavoučí. Jako když krajkou máváš a namáčíš do studené vody a její mistrné filigránské vzory vypadají, jak vykousané od myší.
V podvečer se slunce v dáli zastavilo, abys měl možnost dnes naposled se nechat hladit na skráních a po vlasech. Ty, který žiješ v České Vsi, pošta Jablonné v Podještědí, vidíš tu skrumáž na obloze. To je, jako když lopatou házíš veliké, převeliké kusy zlata do povětří a čekáš, kdy ti je slunce vrátí na podnosu z hospody U koláče a kdy ti soused od vedle zaťuká na čelo a řekne: „Hej, probuď se!“
Slunce si klidně západne uprostřed slova do spánku a zhasne lampu před domem na asfaltové cestě do Mimoně. Jsem sám doma a dívám se před sebe. V oblacích zůstala po slunci díra, jako na mé ponožce. Dítě spodního souseda odspodu nechce jíst a tiše pláče. Horní sousedé sedí, jako každý hezký den a dívají se, ohromeni a s úžasem na slunce, jak zapadá a maluje na nebi skvostné obrazy. Epopej krásy, nesmírné krásy všedního dne, soboty i uplakané neděle.
Znovu a znovu přistupuji k oknu a osahávám parapet. Pak si na něj sednu a dívám se, jako by to mělo být naposled. A dělají to všichni. Někdo potají, jiní se tím netají. Kopcovitá krajina je i jinde na světě, ale od Ještěda dolů, kolem Rálska, Hvozdu, Bezdězu, Tlusce a kolem Klíče nemá ve světě obdobu.
U nás, když slunce zapadá, to vám až naskakuje husí kůže. Já se přidržuji plotu a koukám dolů ke Cvikovu… Vlak občas z toho směru zahouká, tisíce oveček zabečí, tu a tam i černá kráva. Spousta srnců s družkami se zastaví u plotu.
Jsou krásná i časná chladná rána. Já miluji slunce západy. Tam kdysi supěla dráha, nevidím než slunce na jeho každodenní cestě, bůh ví kam do neznáma. Nešel bych spát, neusnul bych, kdybych nevěděl, že už zítra se mohu zúčastnit bez obav té velkolepé oslavy končícího dne, kdy slunce odchází do země bez hranic na západ od nás.

Západ slunce to je nebeský úkaz božího slitování, noční sen, abychom se mohli už druhý den ráno těšit na nový západ slunce...

Žádné komentáře: