Ani
nevím, kdo nás představil. Našel jsem ho, jak tak koukám do
kaluží a kolem nich. Jsme každý jinak starší. To vzbuzovalo
respekt i ve mně. Když to přeložím, bylo mi právě tolik, abych
nevěřil nikomu. A teď jsem stál před závažným rozhodnutím.
Držím v ruce kus, kousek odštípnutého ostrého
prazvláštního kamene. Pazourek.
Prý
sloužil k rozdělání ohně. Na to však bylo potřeba mít
dva. Byl ostrý jako nůž a dal se s ním stáhnout ulovený
králík. Viděl jsem to dělat s o něco málo větším
nožíkem. Šlo to. A tak jsem tu stál a přemýšlel, jaký je mezi
námi věkový rozdíl a přesto ten starší může sloužit mně,
pětiletému.
Usmíval
jsem se a byl to smích dobyvatele, který dobyl hrad a teď si
nechal shromáždit přeživší posádku, aby jí oznámil, že jsou
jeho osobními zajatci… Jsem Viking a jejich živá těla vyměním
s Araby za hromadu stříbra v kursu, který platí na
arabských tržnicích.
Držím
v ruce pazourek. Kámen čirý, průsvitný až hnědočerný.
Ostrý. Řeže mě do dlaně tím víc, čím víc zatlačím.
Připadám si jako malé dítě, co si hraje s barevným
kamením. Jako staré ženy sedící u kotle, jako staří muži, co
si hřejí kosti na slunci.
Asi
stárnu, možná dětinštím, když si hraji s kamením. Hrát
si kamením… Už dávno nejsem tím, za koho mě mají. Jsem silný
a číst umím. Psát do kamene potřebuje silnější ruce a na to
mám otroky. V ruce mě pálí pazourek,. Jeho ostré hrany mě
na dlani pořezaly a po dlani na prsty mi stéká krev. V té
dlani obyčejně držím lžíci a jím z misky kaši s masem.
Z dlaně, z jejich prstů střílím lukem…
Proč
a čeho se bojíte vy, co vidíte naše tančící lodě na vodě?
Lodě s vyřezávanou hlavou vysoce dopředu vystrčenou? Naše
lodi plují cestou k domovu a břehům plným kamení. Teď,
když jsem našel pazourek, mě jistě čeká plno štěstí –
zajatci a za ně hora stříbra. Spousta stříbra, kterou zaplatím
tesařům za větší loď. Za loď, která popluje za štěstím...
Žádné komentáře:
Okomentovat