My,
co jsme znali Liberec před třiceti - čtyřiceti lety, můžeme
takříkajíc bez uzardění říci: Dnes je Liberec úplně jiné
město. Jiné, než když jej opouštěli Němci, jiné před třiceti
lety, a dnes?... Žije díky obchodním centrům na periferiích,
výrobním halám za městem. V centru jsou uzavřeny továrny,
provozovny, neopravovány celé domy, uzavírány obchody, služby.
Byty v centru mezi horním a dolním náměstí jsou opouštěny
z důvodu, že je odtud náhle kamkoli mezi lidi daleko.
Problém,
který řeší i jiná města a nejen v České republice.
Liberec, na rozdíl od jiných metropolí a krajských měst, je
dlouhodobě zanedbávané město. Spojme si to i s tím, že od
sametové revoluce město neinvestovalo správně, usilovalo o
priority, které jej finančně přivedly na buben. Stavba
megasportovní haly a světové lyžování stály tolik, že na
řešení skutečných starostí občanů nebyl čas, chuť a později
ani peníze.
Dnes
je Liberec jedno z nejzanedbanějších míst v Česku. Ve
srovnání s ostatními srovnatelnými městy jsme na tom
nejhůř. ,,Město sportu“ zapomnělo, že je i městem důchodců,
dětí a maminek na mateřské dovolené, pracujících, řidičů a
turistů, kteří ovšem už ani nevědí, kde Liberec vůbec leží.
Město, dříve v záplavě zeleně a rododendronů, laviček,
levné městské dopravy, je dnes ve všech ohledech pro své občany
nejdražší. Ztratilo půvab města, kde se prodávalo, vystavovalo,
kam se odsunutí – vyhnaní Němci rádi vraceli podívat, co se
děje s ,,jejich“ domy, továrnami a kancelářemi…
Vedení
města selhalo a po dvacet let naplňovalo jen zájmy a potřeby
vybraných kategorií lidí. Jak to připomíná uplatňování
vedoucí úlohy KSČ v předchozím období! Tehdy ale město
dluhy nemělo a hlavně bylo o něčem – o textilu, vývoji,
zaměstnanosti, školách a uplatnění absolventů. Současnost
demokratické volby je paradoxně za tím, že rozevřela nůžky
mezi chudými a bohatými, neumožňuje chudým využívat možností,
které současný režim nabízí.
I
v Liberci budou na podzim komunální volby. Zvítězí opět
ti, co toho hodně slíbí. Nemohou zvítězit ti, co se budou držet
zpátky. Snad se konečně najdou sponzoři, jako v minulosti
tohoto města bohatí a úspěšní továrníci, obchodníci (např.
rodina Liebiegů). Ti, kteří dnes vlastní ,,půlku“ Liberce
začnou stavět byty – domy pro chudé, investicemi do vodárenství,
místní dopravy, do služeb napomohou jejich zlevnění. Jejich
stamilióny by konečně měly pomoci městu, lidem, kteří zde
bydlí - žijí.
Liberečáci,
jako majitelé Babylonu, Preciosy, a dalších firem, by měli vidět
své město tak, jak je viděli kapitalisté za Rakouska a za První
republiky. Není to jejich povinnost, ale morální závazek
úspěšných lidí, kteří si své miliony nevezmou sebou na
kremák. Tam se jezdí jen v jedněch šatech, v jedné
košili, v jedněch botech. Pokud se tedy „rozšoupnou“ a
svému městu vrátí něco z toho, co zde vydělali, jistě na
ně město nezapomene a pojmenuje po nich ulici, náměstí. Proč,
ne?
Vraťme
se o století zpátky, kdy tohle bylo běžnou věcí a pan továrník
si považoval za čest koupit okna do radnice, postavit ,,azyl“ pro
chudé a nemajetné. Co chudých dětí vystudovalo za laskavého
přispění na studie! Věřme, že to půjde. Jen chtít. Vraťme se
zpět do historie, obnovme i šlechtické tituly, církev by mohla
prodávat odpustky… V kostele bez věže před válkou vařili
pro chudé báječnou polívku, co mi o ní táta vyprávěl. Nešlo
by se k ní potichu vrátit?
Žádné komentáře:
Okomentovat