úterý 11. února 2014

Sudety – myslím, že to vím




Dal jsem své osmé knížce fejetonů jméno po Sudetech. A to byste nevěřili, jak se zvedl zájem o všechno, co jsem do té doby napsal. Sudety – území, kde žili Češi, Němci a Židé pospolu, ne sice jako v bavlnce, a nepřijít tenkrát zatracenej Hitler, tak to spolužití bylo jako v každé jiné rodině. Hádavé a výbušné, ale k něčemu to bylo. Každý z jmenovaných by chtěl být lepším, než ti druzí. Prima konkurenční snaha. A kdo by zvítězil? No samosebou stát, město, obyčejní lidé a ti nejlepší.... Kdo by to asi byl.... Myslím, že to vím, ale nepovím to.
Sudety… Tolik let po válce. Zmizeli Židé, zmizeli Němci, Češi si v domech po Němcích lebedí.... Ne, v tom to není. Mladí Češi mají řeči, jak nespravedlivé bylo uplatnění kolektivní viny, že je čas odpustit a zapomenout, to je být moderní a spravedlivý. Ti, kteří si pamatují fašistické bezpráví, Mnichovskou dohodu, a koncentrační tábory, ti neodpustí a obdobné to bude i na druhé straně.... Zbytku je to šumafuk, nebo by chtěli, aby ti staří a komunisti už přestali s tím brekotem a žili v dobré vůli se všemi. Nejde to. Budou si muset počkat, až sama příroda a její zákony rozhodnou, kolik křiklounů se kam postaví.
Všední den není o Sudetech, ale to slovo a jeho náplň zní tak světově, že každého znovu a znovu pokouší a čeká, že při jeho vyslovení se něco stane. To slovo vábí a po zákazu jeho používání prezidentem republiky v roce 1945 dostalo se mu příchutě zakázaného ovoce. Lidé mají rádi konspiraci, spiknutí je blud a vlastně je to nebezpečné i pro duševní zdraví V podstatě je to slabost, nemoc, zlo, za vším vidět spiknutí. Čím slabší  povaha tím větší sklon vidět za vším spiknutí. A Sudety, vděčné téma, jak vidět spřádají jen ti, kdo „slabochy“ lákají. Ke srovnání používají paralely z dějin, pokroucené příklady. Okradení a zneužití slovanské dobroty. Nordická lest našeho věčného nepřítele. Spiknutí ras. Není větší chudoby, než chudoba ducha. K řešení národnostní otázky pohraniční se hodilo cokoli, co ponížilo druhou stranu – viz příklon k ďáblu ve třicátých letech minulého století.
Sudety jsou tu a opět ožívá doba, kdy hledáme něco, co povznese jejich ducha, kdy společně Češi i Němci najdou v jejich názvu něco víc.... Ano i my jsme Sudeťáky, tak jako Brňané jsou ti z Brna a Pražané ti z Prahy. Jméno Sudety se nedá nikomu upřít. Viděli jsme, jaké jsou důsledky, když se zakáže něco jako alkohol, kouření, šlechtické tituly a nakonec i slovo Sudety.
Sudety jsou v nás tak, jako Morava v Moravácích. Sudety budou navždy v nás a budou ovlivňovat naše chování.. Jsme tu všichni doma a bojíme se, jako každý jiný, o svůj domov. To je naprosto normální. A je to určitě tak, jak to má být....  Myslím, že to vím.   

Žádné komentáře: