neděle 23. března 2014

Čajové dýchání

Čaj, thé, herbata. V řeči lidí, co bydlí kolem lužické Nisy, je to extrakt z lístečků keře, který nám už mnoho, mnoho let poskytuje víc, než odehnání žízně. Pití čaje je obřad, ale i ranní spěch. Zapít snídani a běžet ven.
Čaj je i o pohodě, setkání s něčím, co je nám příjemné. Čaj, to jsou ta malá vrátka v zahradě, skulina v plotu, řeč větru, slunce, vše, co nás zahřeje, dá sílu mozku znovu a znovu jít do boje. Stimuluje, hladí a budí sílu, koncentraci a naději, že svět nepřestává být domovem, když se ústy, úzkým hrdlem hrne tělem, abych pookřál a flintu nehodil do žita.
Buď pochválena země i čínský rolník, jež měl sílu zasadit, zušlechtit, sklidit lísteček po lístečku, usušit, zabalit a poslat na pulty velkých měst. Odtud až do mé konvice. Spařit vodou a voňavý dech všech čajů nechat vychladit a pít, pít čaj, odvar z lístků čajových. Jak divně z ní to slovo odvar...
Viděl jsem pěstovat čaj v Uzbekistánu, pít jej z šálku bez ucha, růst na dlouhatánských polích, na svazích i rovinách v sousedství vodních příkopů s rýží, kde pracují dívky se slamáky po kolena v bahně, na které se dívají obrovské žáby s vykulenýma očima. Co ty všechno viděly, když lístečky čaj jemnými prsty strhávaly a ukládaly do tašek přes rameno.
Čaj k nám doputoval z dálek. Co dostal jmen, barev, příchutí, vůní, chutí na patře v ústech. Čaj milionů chutí a barev je stále v expanzi za svými zákazníky. Čaj jsem pil v Praze, ve Vídni i v Berlíně na chodníku, ve vlaku do Petrohradu, v Liberci na koleji vysoké školy, doma ve chvatu, v Hrádku nad Nisou u starosty, v liberecké Plaze v Bílé čajovně…

Čaj má své obřady, náčiní, hrnce a taky dobu, co se s vodou mísí, čas nalévání. Až je to obřad, jako každý jiný spojený s pokorou a dosažením síly. Čaj o páté, co pijí Angličani, čaj na horské chatě, hluboko nad peřinou sněhu s desítkami těch, co chtějí čaj s rumem, s mlékem. Čaj, co rozesmutní, čaj, co rozesměje, co dořeší a slíbí neskutečné. Čaj všude. Vsedě, vleže, v base i na svobodě. Rád piju i chladné studené čaje. Piji je s chutí a rád. Ať žije dál, ten nenápadný čajový keř! 

Žádné komentáře: