neděle 23. března 2014

Deštník, k čemu je

Když jsem stál 20. prosince roku 1968 v Londýnské ulici Downing street 10 před nevzhledným, tuctovým vchodem, nedočkal jsem. Bydlí tam britský ministerský předseda a ten, když prší, je podle tradice, byť se jedná o pár metrů, než usedne do černé limuzíny, ukrýván před deštěm pod velký černý asi i neprůstřelný, deštník. Tak nějak jsem uvažoval, stoje hodnou chvilku a sám sebe schovávaje pod skládací deštník z Německé demokratické republiky…
Deštníky. Pokud si vzpomínám, tak na počátku druhé poloviny dvacátého století se u nás víc, mnohem víc, nosily ,,pršipláště“, kabáty z igelitu, nepromokavého materiálu na úkor deštníků. A skládací deštník nebyl v obchodech ani nabízen. Východní Němci s jejich individuálním dovozem a následným prodejem měli slušný obchod.
Takzvaná pláštěnka do deště byla většinou z igelitu, byť levná, tak použitelná jednou, maximálně dvakrát. Verze bez knoflíků se trhala už při oblékání, verze s knoflíky se trhala u knoflíků a při sundávání. To se týkalo nás dětí. Otec a myslím, že na tom byli stejně i ostatní měli deštníky za něco nedůstojného hlavy rodiny. Něco na tom bude, nepamatuji se, že by policista, voják, uniformovaná osoba byla při dešti kryta deštníkem. Jim sloužila perelína známá i z francouzských filmů, kde ji pošťáci, četníci, důstojníci mají na sobě při dešti, což vytvářelo kouzelné scenérie, siluety pošťáků, policistů v honbě za zločinem, při doručení pošty v dešti, na kole…
Postupně, jak v NDR zvyšovali výrobu skládacích deštníků, bylo i doma čím dál častěji i vidět osobu se skládacím deštníkem. Ještě později i naše představitele bylo vidět pod černými deštníky, jako toho britského ministerského předsedu na Downing str. 10.
Otrávená špička deštníku posloužila i k politickému atentátu. Deštník byl součástí, často i hlavní rolí filmového přepisu humorné zápletky, příběhu. Deštník byl důležitou rekvizitou pana Tau z dětského filmového seriálu, deštníkem měla být i ona iluzorní představa ochrany zemí střední Evropy před jadernými hlavicemi. Pod deštníkem se schovaly hlavy milenců. Deštník přimaloval umělec do obrazu plného slunce, a hle! už to nebyl deštník, ale slunečník. Deštník, pánský lze použít i jako hůl s překvapivě dobrými výsledky. Deštník byl jako pravzor pozdějšího padáku.

Skládací se vešel i do nákupního košíku, ale byly i velké, pod který se v dešti schovala celá rodina. Ač zdá se jeho hodnota ve výčtu věcí, co člověk používá, malá, opak je pravda. Nezmoknou vlasy, oblek, šaty, pánovi pleš, důležité dokumenty. Deštník je i stále zapomínaná věc. Je stále v pohybu a neznám jinou věc, kterou někam položím a většinou odcházím bez ní. To je prostě deštník, dělej co dělej, jiný už nebude. Černý, modrý s kytičkami, ať je jaký je, důležité je, že když prší dá se otevřít a funguje.

Žádné komentáře: