neděle 23. března 2014

Svinutí – krása našich i cizích jmen

Dospělí sousedé prapodivných jmen, čert to vem. Horší to je v dětském věku: „Svinutý!...“ Co zavolání, to výzva. Ve školce, ve škole, v kolektivu družin, pane, vojín Svinutý, přišel jsem na Váš rozkaz… Miláčku, víš je tu taková maličkost, jmenuji se Vašek a dál, dál až se vezmeme, tak si vezmu tvoje příjmení, přece nemůže být další generace – Svinutých…
Slečna se mohla jmenovat Rozpačitá, Bystroučká, Prase. To poslední jméno patřilo fabrikantu z Vansdorfu a ještě nedávno se jeho jméno dalo číst na firemním objektu…
Petříček je v našich krajích lépe ke skousnutí než Hugo, na to slyší v našich domácnostech nejčastěji pes. Dcera si pořídila psa prostého jména, chrtíka Boženku. Ještě, že většina z nás, milovníků akvarijních rybiček, nemá potřebu si s nimi povídat jmenovitě. Mít však doma papouška a vést s ním řeč, znamená mít jej téměř za člena rodiny, tudíž začít oslovením.
Ještě, že nežijeme v Rusku. Tam se tituluje ještě i jménem po otci…. Nejhůř na tom byli v celé historii svatí, neboť být svatým bolelo fyzicky a měli neskutečně těžká, latinská jména. Kdo si je má pro pánajána pamatovat? Od doby, kdy Čechy, Liberecko a Českolipsko propadlo kouzlu multikultury a stěhují se k nám tažní ptáci z celého světa, třeba z Mongolska, Indonesie, Srí Lanky... Jejich jména zní bez nadsázky, jako kytky v pařeništi. Zvykejme si. Možná jsou jména i příjmení arabská. Z z Balkánu to není tak daleko.

Biblická jména jsou nám po všech těch tisíci společných letech s Židy asi nejbližší. Posuďte sami: Josef, Jakub, Jan, Eva, Hana, Anna… Německá jména mluví zase o opaku Helmut, Otto, Walter, Egon… Jak je ten svět jmen podivný a čarovný. Odkazuje i na módu a přitom nejde o módní výstřelky. Je to přirozený jev, podléhající zákonům společenského vývoje, jako každý jiný. Neplatí tu sice žádné Newtonovy zákony zemské přitažlivosti, ale vědomí paměti příslušné etniky, země. A tak nám doufejme dál porostou do zdraví Aničky, Jiřinky, Jiřičkové, Petříci a Pepíci. Zajímavé i poučné povídání bez snahy něco změnit. Berte to jen jako šťouchnutí, abyste jednou, až přijde onen den, nevypadali jako tupci, kteří neví, co se sluší a patří, až před vámi bude stát syn a bude řečnit: „Milí rodiče, to je Honza a budeme se brát...“ 

Žádné komentáře: