Bylo mi osmnáct, vyprovodili mne z gymnázia a čekala mě dvouletá prezenční služba v armádě, bůhví v jaké díře tehdejšího Československa. Je fakt, že na školu, na liberecké gymnaziální pracoviště psychopatických učitelů jsem nadosmrti zanevřel a obrázek, který jsem si o zdejších učitelích udělal, už nikdy nezměnil. Maminka přišla s tím, že za flašku, láhev koňaku ji Žeňa odvedle z obchodu, co má muže na vojenské správě zařídí, abych si mohl vybrat, kam mě pošlou odsloužit dvě příští léta. Já hlupák si myslel, že Milovice zní lépe než Humenné, Košice, či Šamorín. Milovice u Nymburka, z Ještědu, co bys kámen dohodil.... Do Prahy hodinku autem, slušné vlakové spojení.
Rachel Welchová, žena od pasu nahoře idol mého rozpuku mládí, řekla, že jde jen po penězích a starších zajištěných chlapech, což jsem tehdy evidentně nebyl. Už i výběr posádky, respektive koňaku Žeňu a asi i manžela nepotěšil, neboť mi Milovice nerozmluvili a já tam narukoval. Mimochodem z Liberce nás tam narukoval celý, celičký vlak. Faktem zůstává, že Humenné, Košice a Šamorín jsou přece jen o něco dál.
Obrázek Ještědu a Ráchel jsem si vylepil do plechové skříňky se zelenými trenýrkami a ještě zelenějšími košilemi. Mazák Kubera, dnes politik odněkud z Teplicka, mi je „sundal“ a přidal kliky, abych to vypotil. Milý chlapec, chtěl zůstat na vojně, ale samočistící reflex armády, byť to byla jen tanková divize obrany Prahy, mu to nedovolil. Vidíte. A přitom spousta lidí na bývalém režimu nenechá nitku suchou. Určitě by se takových zázraků našlo víc.
Pořád jsem čekal, jestli by něco nebylo s tou Ráchel, až se nabaží západního pozlátka a života ve stresu, který nám byl za socialismu cizí. Nic se nedělo. Bylo mi osmnáct a revoluce se měly dít spíš na naší straně louky pod Ještědem a kolem Prahy. Maturitu v Jeronýmově ulici jsem odpískal, odmaturovaly tam úspěšně později moje děti.
Ráchel, na rozdíl ode mne, šla z ruky do ruky. Co je to za život ve společnosti, kde si neváží vyspělé ženy a hledí jenom na jedno? U nás nebyly ženy diskriminovány. Byly voleny do lidosprávy, v zaměstnání dostávaly tolik, co muži. Sloužil jsem dál v Milovicích a těšil se domů a na to, že v civilu nebudu jediný, kdo našim mazákům rozbije hubu za zpěvu internacionály.
Svět kolem dospíval, radikalizoval se a zpíval revoluční písně. Vietnam hrdinně bojoval s USA, studenti v Paříži stavěli barikády a my v Milovicích pili kafe s bromem a těšili se na vycházku do Lysé nad Labem. Kde zůstal Liberec s Ještědem a dívka jménem Rachel?
Žádné komentáře:
Okomentovat