Víte, on Liberec byl pokaždé o lidech. Neschopní a
líní by se v tak silné konkurenci neuživili. Cestování muselo tehdy být a
domů se vraceli, až když prodali. Šlo to ale s krosnou na zádech, s trakařem,
později na voze, na nákladním vagónu, na korbě auta.
Liberec byl o prodeji a koupi díla tkalce,
strojaře, skláře. Zákazníci se později naučili jezdit do města, vybírat si
zboží na výstavách v místních továrnách. Každá práce chce svůj čas a nákupčí
nakupovali zodpovědně, často i několik dní a tedy museli být někde ubytovaní. A
tak tu vyrostly první hotely. Těch špičkových nebylo mnoho, ale i těmi se město
mohlo pochlubit.
V šedesátých letech minulého století se
Liberec a Jablonec nad Nisou staly sídlem exportních podniků zahraničního
obchodu. Nezbylo mnoho volných míst v hotelích a běžný turista i
návštěvník města měl problém uložit se ke spaní. Kde přespat a kde se dobře
najíst se stalo opravdu vážnou otázkou po uvolnění mezinárodních vztahů. Němci začali
přijíždět, aby se podívali na „své“ majetky, které tu po jejich odsunu zůstaly.
Nebylo jim nijak bráněno. V naprosté
většině se velmi slušně u nových majitelů – Čechů dožadovali, možnosti podívat se
na místa, kde se narodili, kam chodili do školy.... Přijeli ve velkých vozech,
Mercedesech, Audi, Porsche. Dobře oblečení rozdávali žvýkačky a fotografie
svých nových domovů. To vyvolávalo u Čechů v Sudetech naprostou frustraci
a otázky, kdo vlastně vyhrál Druhou světovou válku.....
Takzvaný německý zázrak obnovy a prosperity. V Sudetech
u nás doma téměř pravý opak. Naši bývalí spoluobčané, sudetští Němci přijížděli
na noc, na dvě a ubytování a nalézali
často až v odlehlých částech libereckého a jabloneckého okresu. Přesto se žádný
větší hotel v té době nepostavil, kromě toho jediného na Ještědu v kombinaci
s televizním vysílačem.
Situace s ubytováním byla už ke konci
osmdesátých let víc jak kritická. Vše se komplikovalo vždy v období LVT,
kdy do Liberce přijížděli o prázdninách na
čtrnáct dní návštěvníci jedinečné prodejní výstavy módy v ČSSR. Mnozí spojili
návštěvu LVT s návštěvou atraktivního okolí s ubytováním
v turistických ubytovnách v Jizerských a Lužických horách.....
Po odchodu bývalého režimu v listopadu 1989 se
v Liberci a okolí staví nové hotýlky a hotely. Karta se obrací, žel žádní
turisté, ani obchodníci nepřijíždějí. Zrušily se LVT a velké továrny a město
Liberec přestalo být pro návštěvníky atraktivní. Zrušením podniků zahraničního
obchodu a největších závodů vyrábějících
finální výrobky, byl rozvoj hotelnictví na Liberecku zastaven. Nebylo proč
město navštívit
Dnes je tomu už přece jen jinak. V posledních
letech i díky mladému hoteliéru panu Pytlounovi, který „vtrhl“ do města a přistoupil
k renovaci starých hotelů i koupi bývalého interhotelu Imperial. Snad se mládí prosadí a vrátí městu šmrnc
turistického i obchodního centra. Je už na čase. Jinak se Liberec stane jen
vzpomínkou a barevnou pohlednicí v zásuvce sběratele.
Žádné komentáře:
Okomentovat