neděle 27. července 2014

Služby na vsích


Dnes má skoro každá obec vyhlášku zakazující podomní obchod. Já si pamatuji, když cesťáci nabízeli své zboží bez omezení a dá se říct, že s úspěchem na obou stranách. Bude to asi kraj od kraje trochu jiné, před a po válce, ve vesnicích Sudet, v široširém kraji podél našich velkých českých řek, u Prahy a velkých měst.
K nám za Ještěd chodili cesťáci už mocně uondaní, prošli selekcí věku, nabízeného zboží a služeb. Dráteníci ze Slovenska spravující prasklé kameninové hrnce, stavitelé komínů, kachlových kamen. Šamotáři, mistři dobrého tahu, uhlíři a dřevaři, kteří vás zásobovali otopem. Studnaři, co to uměli s vodou, kterou našli a svedli rovnou do kohoutků. Vykopali jámu na septik, pro splachovací záchody, nožíři, co sešlapem dolní desky brusky nás malé kluky přiváděli v úžas, jak se karborundum brousek rychle točí a brousí nože i nůžky. Kožkaři, co vykupovali kůže králíků, koz a dalších. Slepí, co prodávali pohlednice, umělé kytky, dopisní obálky. Vyšívačky květin a malíři laciných olejových obrazů. Ti, kteří nasekali dříví na zimu, zryli zahrádky, po koruně prodávali krásná velká bílá čerstvá vajíčka.
Jednou přišel i ten, co spravuje boty. Nevěděl ovšem, že v obci u lesa žije švec. Jezdíval k nám na kole rovněž chlapík, co spravoval doma deštníky a všechno si vozil v batohu. Z batohu jiný zase nabízel knížky o bohu a Jiráskovu edici. Nevím na koho jsem zapomněl. Bylo jich jistě více, ale v naší obci jsme měli krejčovou, švadlenu, mlékárnu, řezníka, holiče i ševce, truhláře i opraváře strojů, každý zahrádku u domu a plno drůbeže.
Mnoho z těch, kteří sem přijeli, aby prodali, přijeli jen jednou a příště jeli tam, kde bylo obecenstvo jenom zemědělské, trochu víc zaostalé, kde se lidé i jinak oblékali, mysleli a konali. Před šedesáti lety to opravdu bylo o tom odkud jsi. Bylo to o pomalejším startu, ještě pomalejším rozjezdu a bezva jízdě, o koňském potahu jako hybné síle.... Lidé si viděli do talíře, znali se z práce, hospody, jejich děti se navzájem brali, všichni si byli blízcí a sešvagření.

 Tomu dnes odzvonilo. Na každém dvoře auto, ve chlévě silná motorka, rogalo a internet, jako každý v Praze. Topí se plynem, mazutem a pokud do vsi přijede „podomní“ obchodník, pak je to zaručeně žena z Balkánu a nabízí zlato, bundy, deky a falešné šmejdy. V poslední době to byli zástupci firem, co prodávali svoje rozvodné sítě elektřiny, plynu. Nyní se tomu obce vyhláškami brání. Většina těch nových zástupců byli lidé nepoctiví, kterým šlo o výdělek a za každou cenu. Při srovnání s dobou ne vzdálenou (60 let) je to až nápadný propad morálky lidí, kteří se těmito službami živí.

Žádné komentáře: