neděle 12. října 2014

Bavíme se a není to jen zábava

V hotelu Praha na Šaldově náměstí se dějí věci! Volně tam po chodbách a v jedné místnosti šmejdí opravdoví živí šmejdi. Město je skrze ně už pověstné, jako by mělo další bílé tygry s lyžařskou kartou slečny Neumannové.
To šmejdění ve městě pod Ještědem je, jak vidno, stále častější. Volali mi, napsali osobní dopis. Kdo by se rád nepřišel podívat mezi prvními na zcela novou prodejnu potravin s výhodnými cenami? Takových jako já, jak to dneska vidím, co jsme přemýšleli zadnicí, bylo asi deset. První produkt byly hrnce, mezi nimi jeden mimořádně levný za deset tisíc a co překvapilo, byl ihned k mání. Druhý potravinový produkt byla lampa za 40 tisíc, ovšem se šesti skleněnými předsádkami. Ale ani na závěr chlapci nezklamali. Za 90 tisíc vak z Japonska na oteklé nohy.
V nabídce bylo mimořádně chutné občerstvení a hodnotný dárek do domácnosti za 14 tisíc. To mohly být parádní kuchyňské nože v kazetě. Ty se objevily tehdy, když nikdo z nás nehodlal nic koupit. A ještě, ještě něco! Elektronické kolo štěstí podobné tomu, co má firma Mountfield... Smutné bylo, že celé to ovládání bylo vzadu provozováno růčo předvádějícím. Tímto i já, co by normálně vyhrál sotva mucholapku v lednu, jsem vyhrál všechno co nabízeli. Za 205 tisíc.
Byl jsem na mrtvici. Jak to dostanu ze Šalďáku na nádraží? Tramvají? Chlapci mě, všechny nás přítomné důchodce v tom nenechali samotné. Každý, kdo si za zástěnou zatočil byl co?.... Dítětem štěstěny! Háčkem bylo, že výhra nebyla 100%, ale jen 60%. Něco málo přes 40 tisíc chtěli ti dobří chlapíci keš, nebo víc na splátky. Nic si nevymýšlím. Byli milí, přesvědčiví a hlavně překvapení spolu s námi, jak velkorysé bylo to kolo štěstí.
Po jednom se přítomní vytráceli, až jsme zůstali čtyři. A nyní to přišlo. Majstrštyk těch fujtajblíků, chcete-li šmejdů šmejďáckých. Každému z nás čtyř, co na předváděčce zbyli, přistála před nosem kazeta s noži za 14 tisíc - dar podniku. To jsem samozřejmě jsem uvítal a už si strkal krabici do tašky, když mi v tom rázně zabránil šéf produkce. Musím počkat na vypsání záručního listu…
Zcela nečekaně nám k těm nožům nabídli hrnec, který jsme už viděli. Již ne 10, ale s těmi noži v etui za 4 tisíce. To už bylo moc na všechny obdarované a tak jsme nereagovali ani na slevovou kartu neznámé cestovky za 10 zdarma k nožům a hrnci. Vstal jsem a odcházel s otázkou, kdeže je ten dárek do domácnosti? Rozhněvaným šéfem cirkusu mi bylo nerudně odvětíno: Tohle všechno, debile...“ To, co si o mě myslel principál, zamumlal se skřípěním zubů, přesto mu bylo rozumět…
Na chutné občerstvení jsem úplně zapomněl a oni s tím asi ani moc nepočítali. Všem se nám třásli ruce a mohli bychom si vidličkou ublížit, nožem se pořezat, zub vylomit…

 Bylo to krásné dopoledne v hotelu Praha na Šaldově náměstí. Kam se hrabou americké detektivní seriály! Venku na ulicích zuřil předvolební boj o měkkou sesli paní primátorky, uvnitř hotelu za okny jsme bojovali my důchodci a uhájili jsme své důchody. Už, už po nich šmejdi natahovali svá chapadla, ale zvítězili jsme my. Naše děti poslouchaly předvolební sliby a jakoby zapomněly, že by nás měly chránit…. Před šmejdy a podvodníky i v Liberci v čase předvolebním..

Žádné komentáře: