pondělí 17. listopadu 2014

Malé univerzitní vzdělání

Jednou mě táta vzal s sebou na služební cestu. Ty tři dny v mém věku, bylo mi tuším 10 let, měly co říct i o našem vztahu. Otec a syn. Nejsem žádným doktorem, ale tenhle příběh bych učil ve škole. Do té doby jsem toho o tátovi moc nevěděl. Byl nákupčím podniku Totex Chrastava. Ani dnes nevím, co vlastně nakupoval, co hledal v Ostravě, v Hranicích na Moravě, cestou po Moravě, východními Čechami.
Ani jsem si nevšiml, jak táta plešatěl. Seděl jsem ještě s dvěma nákupčími na zadním sedadle starého ,,Minora“ a díval se celou cestu na jeho zátylek. Kupodivu mi nebylo špatně a táta si na cestě z Ostravy zpátky sedl vedle mě.
Celou cestu mi vyprávěl, co vidím napravo, co vlevo, co nevidím, protože kolem nejedeme, co je tam za kopcem, co vyrábí tahle fabrika, co vyráběla ještě před rokem, co za Němců, co za první republiky, komu patřila za Rakouska, zda dostal majitel od císaře titul barona, nebo rytíře, proč je hlína kolem nás červená, proč jsou tady kolem samé lesy, proč tady milují jiné barvy fasád, než ty, co znám z domova ze Sudet na domech po Němcích....
Ty tři dny mi přišly, jak z jiného světa. Dostalo se mi rychlokursu universitního vědění. Jak jsem k tomu přišel, jak táta věděl, že právě tohle potřebuju jako prase drbání? Polykal jsem poznatky, jak prášky proti břicha bolení. I ten most v Ostravě, kde jsme spali v hotelu, si dodnes pamatuji. Jak tvrdě se o něj s Němci na sklonku vlády prali, na bojiště války Němců s Němci z roku 1866. Tam jsme stáli u mohyl při cestě padlým vojákům a táta mluvil a mluvil. Ostatní chlapi v autě se tomu smáli, že jsem malý, že tomu všemu nerozumím… Bylo to poprvé a podruhé už nikdy nebyl čas, aby mě táta s sebou vzal a ukázal mi jaký je. Byl to zázrak a já jsem se snad i probudil, jako by ze sna. Něco mi samo od sebe řeklo: Nespi a poslouchej!
Otevřelo se přede mnou okno a za ním svět, který jsem netušil. Tatínku, ach můj táto, dal jsi mi během těch tří dní, co se nedá už nikdy zopakovat, naplánovat, užít si. Nevím, zda jsi pro fabriku koupil dobře, zda nakoupili ti ostatní páni, co se s námi mačkali na cestě tam i zpátky. Já si přivezl sumu poznání, která mě natolik oslovila, že dodnes cítím, že jsem se změnil. Tebe jsem tatínku do té doby vůbec neznal. Dal jsi mi něco, čemu se říká „otevřít mu oči“. Dal jsi mi napít ze studny živé vody, možnost vzlétnout a podívat se na svět z ptačí perspektivy, nahlédnout do ptačích hnízd...

 Vidím stromy, keře a trávu ve skutečné barvě modrého nebe, kde voda teče mezi prsty vzhůru, od kořenů do korun, vše voní a směje se. Kde není nic, než my dva a krásné vzpomínání na tebe, táto, který jsi toho tolik věděl a já to netušil...  

Žádné komentáře: