bez bázně
a hany v bouři, ve veslici silným proudem vody hnáni. Bylo a
jest smutným úkolem hodit do vody pugét z krásných květin
za mrtvé. Drazí pozůstalí, voda dala, voda vzala, buď jim měkkým
ložem, suť, písek, kameny a věčně zelené chaluhy…
Zvolili
si a teď je s nimi amen. Nasedli na loď, co měla díry,
plachty zpuchřelé a vesla ze smrkové kůry. Nesourodá směska
kapitána Flinta. Co ústa, to zkažený chrup, hlava bez vlasů,
chlapi bez vousů. Co vlastně hledali na lodi která měla tolik
děr, že i krysy z ní houfně prchali? Řetěz královský ze
zlata a hrnce plné perel, drahocenné papíry a pro každého pár
polstrovaných křesel a titul, který ozdobit měl jejich prosté
domovy. Co sloužících, a ohnutých hřbetů poddaných měli mít,
kdyby se vrátili. A ono ne. Že snad i proto, že každý z nich
jinou řečí píseň pěl. Ba, že to byl jejich osud.
Plout je
nikdo nenutil. To oni sebrali druhým vesla a pustili se po moři.
Dopluli dřív, než vypluli. Takový byl osud těch pseudonámořníků,
kdy zlá mohutná krakatice si je dala k obědu. Nejdřív jen
tak s nimi špásovala, pak chtěla víc. Princezny, a když
došly, tak je obluda sežrala všechny bez přílohy a bez omáčky.
Smutná pohádka, osud tak trochu hrdinů, ale i těch, co měli
bujarý život před sebou s konšelskými poctami a primátorskými
zlatými řetězy.
Stojíme
nyní, drazí občané, na opuštěném molu. Ti o fous lepší než
my skončili na dně přilehlé zátoky a my tu, opuštěni a
zrazeni, čelíme studenému větru. Na nohou hrubé ponožky, úplně
dole fešné dřeváčky. Co říct na zkázu, na rozvrat snů o
moci? Byl to mamon co jim zaslepil oči, námořnické hodnosti,
krásné, teplé počasí, Hawai, děvčata s krátkými sukněmi?
Ne,
nechci to vědět z druhé ruky. Jednou, až se otevřou
archivy, dozvíme se všichni, kdo a kde měl bohatého lodivoda. Co
zbývá opuštěným trosečníkům než hůl, slepecké brýle a
mošna? Koblížek, skrojek chleba a sůl. Zkráceno pro dotazník:
žebrácká hůl.
Píši
Vám, moji drazí draci z papíru. Veškerá podobenství s tvrdou
realitou jen matou. Neplačte, vy skoro námořníci! Rozhodněte se
svobodně, zda půjdete znovu k lodím a najmete si nové
rybáře, co za Vás budou veslovat a mávat z kajut praporky a
hesly. Svezte se s námi. Tím nikdo nic nezkazí, ale Vy asi ano.
Při špatném počasí bude opět loď až po uši plná amatérských
námořníků bez praxe, bez rybářů. A tam je psík zakopaný. Loď
není holubník, natož dům na náměstí s věžičkami. A
proto jsem si vzal do hlavy, že dvakrát si nesáhnu na rozpálená
kamna a do mraveniště si nesednu.
Z toho
plyne ponaučení, milí sousedi, hledat chybu i v nás, v naší
posteli, blechu ve vlastní košili. Komu jsme dali hlas, komu jsme
tiskli ruku a kdo nám tvrdil, že oni vládnou vesly, oni nezklamou?
Píši
Vám, ať Vám vítr fouká do kávy, rum chladne v ledničkách a Vy
se už konečně chopte vesla. Jen už proboha kormidlujte, neboť na
lodi už má kdekdo kurděje...
Žádné komentáře:
Okomentovat