pátek 20. února 2015

Dnes opět prima film v televizi

Vám mladším už to nic neřekne, ale kdysi, téměř před sto lety V. I. Lenin označil film, jako mocný nástroj k ovládání mas. V kině Lípa v Liberci bylo tohle moudro a hraběcí rada velkými písmeny zvěčněno přímo nad vchodem ještě koncem 80.let minulého století. Vám mladým se nedostalo oné pověstné masáže, jak dostat filmové diváky na sovětské filmy, jejichž návštěvnost v českých kinech byla téměř nulová.
Byly to filmy nákladné, s vynikajícím českým dabingem, ale nekoukatelné. O mrtvých jen dobře, ale i při dobré vůli katastrofa. Pár skalních fanoušků, ostatní jen, aby se schovali před deštěm, jaderným výbuchem. Ach, ta porevoluční euforie! Týkala se i filmu. Ruský film zmizel z kin jako mávnutím kouzelného proutku a nahradil jej film USA, vítězných mocností, západních sousedů. Kina praskala ve švech, Češi se nemohli vynadívat. Ale, jak to tak bývá, nic netrvá věčně a i láska k něčemu, jako je americký film, musela zákonitě skončit.
Problém je, když si, jako minulou sobotu, pustíte doma televizi. Stojíte před programem a nevíte, co s načatým večerem. Všude brak, výprodej snů a přání nadržených středoamerických středoškolských studentů. Děs a běs na obrazovce české televize. A nepřišlo to samo od sebe. Přišly k nám filmy, a jak to chodí, od dobrých až po ty, co by snad ani Rusové nenatočili. A to je co říct!
Takový turkmenský film se odehrával zásadně na poušti. Tak, jako někdo kdysi rozhodl, že budeme chodit do kin jen na sovětskou filmovou produkci, a ne na produkci indickou, dnes někdo rozhodl, že budeme ze zeleniny jíst jenom kapustu a sem tam hlávku zelí – promiňte - film z produkce USA, sem tam natočený v kooperaci s vítězi druhé světové války. Samo s sebou, ne s Ruskou federací…

 Umění, a je v něm politika. Kdyby ty americké filmy byly ke koukání, prosím, ale opravdu, jsou nám tak cizí, že dokouká jen ten, kdo je neprospí. Lenin by se divil, jak v době mobilů a internetu mají tak rozhodující televize na programu pořady, které působí kontraproduktivně. Část televizních posluchačů, těch starších, to přímo nabádá k reakci, srovnání s dobou, kdy nám byl podsouvám film svým námětem cizí. Srovnání nedopadá nijak dobře ve prospěch režimu, který říká, nebudeme jako oni, opačná strana. Kvůli tomu jsem klíči nezvonil….

Žádné komentáře: